Delectatio morosa...

Lež obalená v pravdě...

 1.

Nemohu spát ani jíst,

copak ty opravdu neumíš číst...

Snažím se na tebe ty ďáble nemyslet.

Nic nepomáhá a já musím přemýšlet..

Jaké to muže být, tobě se odevzdat.

A nikdo nemohl ten rozdíl rozeznat!

Nechápeš? Tak pochop tohle budoucnost nemá...

Avšak já nemohu být věčně němá!!!

2.

Jsem snad jen hračka s kterou si hraješ...

Která ti splní vše co si přeješ.

Již teď slyším a vidím ty následky.

Ve všech těch očích podivné předsudky...

Budu jen další tebou vyprávěný příběh?

Někdo se zasměje. ,,Jak jen jsi to rozběh?"

3.

,,Už mě to nebaví, tak se měj a nediv se..."

Těch slov já bojím se...

Nastanou a to mi věř!

A to přátelství to byla lež ?!!

4.

Usměj se! Nediv se, jsou to jen žvásty...

Té malé holky co spadla do hry? Či pasti!!!