Delectatio morosa...

(Ne)ukojení, spokojenost a láska

jak dokážeme být neukojení přitom dostatečně spokojení a naopak? Když poznáme, že je něco dokonalého pro nás, dá se to nahradit? Dokážeme se jen s něčím spokojit, když víme, že by to mohlo být...em dokonalé? Zahleďme se do minulosti...

Dříve jsem si myslela, že ukojení a uspokojení je všechno. Ne, že bych skončila uznávání tohoto stanoviska. Prostě ta živočišnost z nás musí ven. No jo, ale za jakých podmínek, to je to co se možná trošičku změnilo... 

Dívám se zpět. Jaké to bylo. Rozhodně každý víkend přinášel jistá ukojení. Každý víkend mi také to ukojení přinesl někdo jiný. Byla sem tehdy uspokojená to je jisté, ale byla sem spokojená? To už tak jisté není. Přes to, že jsem byla vždy s někým myslela jsem na něj. I když jsem si to řádně užívala a dělala si zářezy na futro, stejně sem spokojena nebyla a uspokojit mě dokázalo jen málo co a málo kdo.