Delectatio morosa...

Zlato trochu tvrději!?

Jeden den, jeden večer, jedna noc..... a vše je zase naruby.

Jednoho dne se stane něco a vy jste v tom zase. Dokonale vám něco, někdo chybí. A chybí vám i ta vášeň, přitažlivost, sex bez hranic. Sex ve kterém se mohlo dokonale cokoliv. 

Nyní však mám svého nedokonalého jedince, kterého dokonale miluji. Avšak, když se vám od vašeho miláčka nedostává a máte po ruce maniaka, po čem sáhnete? Či si předěláte toho svého a co když to nejde? 

Přece sex jako takový nemá žádné hranice, žádné mantinely. Necháváte se spoutat vášní a pohltit touhou. Povoleno je vše, snažíte se ukojit neukojitelné. Vznést se až na vrchol, z něj po hlavě skočit dolů. Proč si skládat mantinely, proč sex okrajovat, dělat ho rutinou a nudnější ???  Vždyť každý chce vzplát....Nebo ne?

Tak čeho se bojíme a neukážeme každému hned svou tvář. Sice ten druhý může ohnout nos a utéci, ale potom stojí za to s ním být ? Proč na sex pro nás dokonalý hledáme někoho jiného a neřekneme si o to své drahé polovičce.

U mě by to bylo takhle: Dala bych mu do jedné ruky rákosku, druhé roubík a jen bych prohlásila s nevinností ve tváři. ,, Zlato teď trochu tvrději prosím!"