Delectatio morosa...

Láska jako z románu

Jednoho dne, už ani nevím kdy to bylo, ale matně si vzpomínám, že před odjezdem s Polínkem na prodloužený víkend, jsem po práci zašla k mé nejlepší kamarádce na kávu. Seděli jsme u ní na zahradě a bavili se o všem možném a samozřejmě i o nadcházejícím výletě s Polínkem. Poté samozřejmě přišlo i na pochyby. Jak my dva spolu vydržíme čtyři dny v kuse a tak dále.

A najednou se zadívám do poloprázdného hrnku, popotáhnu z čerstvě zapálené cigarety a pronesu: ,, Víš Veru, Já vždy toužila po takové té lásce z románů. Ne po takovém tom klišé, jak se do sebe okamžitě zamilují a padnou si kolem krku. Já vždy chtěla to klišé jak daná hrdinka miluje svého milého, ale ten to ovšem za žádnou cenu nedokáže pochopit, pak se však něco semele a teprve pak si padnou kolem krku a je to sladký."

No a teď mám co jsem chtěla tedy až na ten sladký happyend. Zatím jsem neslyšela ani že by mě měl rád, ovšem aspoň už připouští že ke mě něco cítí, ovšem co to je mu asi záhadou... A výlet? Dopadl výborně skvělé zážitky, krásné fotky. Hodně se toho mezi námi změnilo, ale pak přišla realita a pár piv. Které dodají kuráž a zase si musíme vše vyjasňovat. A ano je krásné když od muže slyšíte, že vám nechce ublížit. Horší však je, že když vám to říká tak vám ubližuje.... ,, Já vím, že jsi se do mě zamilovala, ale nechci ti ublížit. Nechci ublížit člověku který mě má rád..." Nebo nechce ublížit sobě? Strach z bolesti která ještě nepřišla a snad ani nepřijde. Já už ji u něj zažila a znovu to prožívat nechci.  

Přes to všechno ho mám ráda a miluji ho, což on slyšet nechce...A může mi někdo říct co je horší??

....Takže pozor na tužby, které se vám mohou splnit...