Trixie

Kapitola 5

,,No tak, co je s tebou?'' zeptala se Růže Trixie.
,,Ale nic...,'' řekla Trixie a snažila se vypadat vesele.
,,Jen musím trávit čas s vámi dvěma,'' pomyslela si Trixie.
,,Tak se běžte proběhnout,'' řekla Růže a kývla na Straku.
,,Závod!'' zvolala Straka a rozběhla se k plotu.
,,Nějak se mi nechce,'' řekla Trixie.
,,Smůla. Asi jsi moc pomalá,'' zavolala výsměšně Straka, která už byla u plotu.
,,Nejsem pomalá, říkám, že nejdu,'' vykřikla jsem ostře a Straka se zděsila.
,,C-co si to dovoluješ?'' obořila se na mě Růže.
,,Je to má dcera a ty jí nesaháš ani po kotníky!'' zařvala Růže.
,,O-o-om.... Já...,'' zadrhla jsem se. Proč bych se měla omlouvat za něco, co není ani trochu špatné? Jen jsem vyjádřila svůj názor.
,,No tak, řekni to, omluv se!'' křikla Růže a probodávala mě pohledem.
,,Ne.'' řekla jsem pevně.
,,Co jsi to řekla?'' zeptala se překvapeně Růže.
,,Říkám, že se neomluvím,'' odsekla Trixie rozhodně.
,,Ty jedna bezcenná kobylo!'' vykřikla Straka a rozběhla se proti mně. Chtěla mě kousnout do boku, ale já včas uhnula.
Začala mě pronásledovat a chtěla útok opakovat. Vtom se ale stalo něco, co bych nikdy v životě nečekala. Když už se do mě Straka málem zakousla, najednou přiběhl kojot. Byla tma a tak měl nejlepší příležitost k útoku. Zakousl se Strace rovnou do nohy. Ta jen vykřikla bolestí a snažila se kojota setřást.
,,Mamí!!!!'' zařvala bolestí Straka a Růže se hned rozběhla na pomoc. Ale já jsem byla rychlejší. Nevěděla jsem, jestli dělám správnou věc, protože mě vlastně kojot uchránil kousnutí od Straky, ale chtěla jsem do něčeho kopnout.
A tak jsem začala kopat do kojota tak silně, až viditelně povolil stisk. Poté už bylo snadné ho odkopnout. Rychle jsem se natočila a co nejsilněji jsem kopla zadníma nohama do kojota. Ten odletěl a spadl přímo k Růži, která ho nešetřila. Dupala tak agresivně, div že ho nezabila.
Když přestala kopat, kojot se zvedl a utekl. Ale předtím, než vnikl do lesa, se na mě podíval a pronesl nějaká slova. Nerozuměla jsem mu, ale to pro tuto chvíli bylo možná lepší. Ještě jsem totiž nevěděla, že se s ním nevidím naposledy.
Když konečně Růže doběhla ke Strace, už jsem byla daleko. Věděla jsem, že už by neneslo dobrotu, kdybych zůstala déle. Tohle byla rodinná záležitost a já se do ní nechtěla plést.