Trixie

Kapitola 21

Ráno bylo chladné. V jeskyni nikdo nebyl. Vstala jsem a vyšla ven. Před jeskyní taky nikdo nebyl. Zaposlouchala jsem se do zvuků lesa. Od řeky jsem slyšela malou Kiru. Rozhodla jsem se, že tam radši nepůjdu. Pořád se mi nechtělo mluvit s Parohem. Šla jsem směrem na louku. Měla jsem hlad. Když  jsem tam došla,   začala jsem se hladově pást.
,,Fuj!'' vykřikla jsem, když jsem se zakousla do trávy. ,,Co s tím je?'' podivila jsem se.
Nechala jsem trávu trávou a šla zpět do jeskyně. Než jsem vešla, vrazila jsem do Paroha.
,,Promiň,'' omluvila jsem se Parohovi. Ten neodpověděl a šel dovnitř. Neměla jsem chuť ho zastavovat. Nechala jsem ho projít do jeskyně. Hned jak vešel, začalo pršet. Rychle jsem vběhla do jeskyně.
Lehla jsme si na své místo. Sledovala jsem kapky deště jak kapají na trávu.
Déšť se neustále zvětšoval. Po chvíli se začalo blýskat. Po prvním blesku se Kira lekla. Utekla se shovat ke mně.
,,Ale neboj maličká,'' uklidňovala jsem ji.
,,Co kdybys šla ven?'' navrhl Paroh. 
,,Není to nebezpečné?'' zeptala se Kira.
,,Jedině jestli se bojíš promáčeného kožichu,'' odpověděla jsem.
,,Tak dobře,'' řekla Kira a vyšla ven.
,,Buď opatrná,'' zavolala jsem ještě na Kiru.
Když Kira vyšla ven, vstala jsem a došla k Parohovi.
,,Nechceš si promluvit?'' zeptala jsem se Paroha. Paroh mlčel.
,,No tak,'' řekla jsem podrážděně.
,,Nemám ti co dalšího říct. Ty mě nemiluješ. Není o čem mluvit,'' řekl smutně Paroh.
,,A kdo řekl, že tě nemiluji? Možná zatím né tak silně, ale jsi fajn. Zachránil si mi život,'' řekla jsem. Trochu jsem se odmlčela.
,,Takže tu je šance?'' zeptal se Paroh zvědavě.
,,Ano,'' odpověděla jsem.
Paroh vypadal šťastně. Já se červenala.
Naštěstí to trapné ticho přerušila Kira.
,,Venku je to super!'' vykřikovala Kira.
,,To je super zlatíčko,'' křikla jsem směrem ke Kiře.
Až do večera nepřestalo pršet.
Když už byla velká tma, Kira se schoulila vedle mě. Paroh už spal. Kira si toho všimla a využila situace.
 ,,Takže teď jsme celá rodina.''
,,Jak to myslíš zlatíčko?'' zeptala jsem se.
,,Ty a Paroh jste teď jako pár. Nebo ne?'' řekla Kira.
,,Já ani nevím. Mám ho ráda, ale nevím jestli jsme připraveni na velký závazek,'' řekla sem.
,,No, ale máte se rádi. A to je hlavní,'' řekla Kira.
,,Teď to nebudeme rozebírat. Běž raději spát, sama nevím,  co vlastně cítím,'' řekla jsem a usnula.