Trixie

Kapitola 14

,,Wow! Páni! To je krása!'' ozývalo se.
,,Už to asi začalo,'' řekla jsem.
,,Tak si pospěšme,'' řekl Paroh a dal se do klusu. Já ho následovala.
Když jsme konečně dorazili na prázdné místo se skvělým výhledem, byl už ohňostroj v plném proudu.
,,Páni. Je to opravdu nádhera,'' řekla jsem.
Potají jsem se podívala na Paroha.
Jeho pohled byl ještě výraznější.
Když jsme se dívali z očí do očí, měla jsem pocit, že nic kromě nás neexistuje.
Když jsem si však uvědomila co se děje, rychle jsem uhnula pohledem.
,,Víš, Trixie, už dlouho ti chci něco říct,'' řekl Paroh. Překvapeně jsem zamrkala. Trochu jsem tušila, co mi chce říct, ale nechala jsem ho, aby řekl co má na srdci.
,,Chtěl jsem ti říct, že ty poslední dny s tebou byly úžasné a proto...'' Paroh to nedořekl, protože se dostala jiskra na plot. Ten na místě začal hořet.
,,Utíkejte!'' ozvalo se z davu koní.
Najednou se na nás řítilo obrovské stádo koní.
,,Utíkej Trixie!'' zavolal Paroh a začal utíkat s davem. Neměla jsem na výběr. Zařadila jsem se na konec řady.
Když už jsem byla skoro u druhé strany plotu, začal hořet i on a všechno kolem.
Byli jsme obklíčeni plameny. Nikdo nevěděl co dělat. Rozhlédla jsem se a všimla  jsem si, že na straně, kde plot začal hořet, je volné místo.
,,Klid. Všichni utíkejte támhle!'' křikla jsem a hlavou ukázala na volné místo. Všichni koně se snažili přežít. Projevil se u nich pud sebezáchovy. Slepě naráželi jeden do druhého a snažili se dostat k volnému místu.
Zůstala jsem proto na místě a kontrolovala, jestli se všichni dostali pryč. ,,Mami! Mami!'' ozvalo se od branky.
,,Haló!'' vykřikla jsem a běžela na pomoc.
Pro mou smůlu to byl Karamel.
,,Co tady děláš?! Proč se nedržíš matky?'' zeptala jsme se.
,,Ona se mi ztratila,'' odpovědělo vyděšeně hříbě.
,,Tak jdeme!'' řekla jsem a rozběhla se s hříbětem ven z ohrady.
Když jsme se dostali ven, bylo už vše v plamenech. ,,Haló!'' zavolala jsem, ale z lesa se nic neozvalo.
,,Mám hlad,'' začal si stěžovat Karamel.
,,Ty buď radši ticho,'' obořila jsem se na malého hřebečka.
,,P-promiň sestro,'' řekl Karamel.
,,Tak mi neříkej!'' obořila jsem se na něj.
,,Už mlčím,'' řekl vyděšeně Karamel.
Bez dalších slov jsem se vydala do hlubokého lesa, s Karamelem v patách.

Moc vám všem děkuji za 100 zhlédnutí příběhu o Trixie. Netušila jsem, že to bude tak brzy.