Trixie

Kapitola 26

Nastala noc. Ve vzduchu viselo napětí.
Všichni jsme byli na nervy. Věděla jsem, že se bitvě nevyhneme. Náš velitel totiž vyzval cizí stádo na souboj. Celou noc jsme byli ve střehu. Hlídky byly neustále v táboře. Když konečně nastalo ráno, ucítila jsem cizí koně. Postavila jsem se do pozoru. Jix si toho všiml a promluvil:
,,Dnes bude boj o naše území. Musíte dokázat, že jste loajální a odvážní!'' řekl Jix.
Všichni přikývli. Tentokrát jsem neměla takový strach o Liko, protože s Hérou odešly do lesa. Tam se ukryly. Kdybychom nevyhráli a ztratili území, odvedu je na své staré území.
,,Jsou tu,'' řekl Vap a vytrhl mě z  myšlenek.
V čele cizího stáda stála strakatá klisna.
,,Ahoj Trixi. Konečně se znovu potkáváme,'' řekla klisna.
Najednou mi došlo, kdo to je. Poznala jsem jí podle staré rány na noze.
,,Zdravím tě Strako,'' řekla jsem. To jméno se mi hnusilo.
,,Máte poslední možnost se vzdát,'' řekla Straka.
,,My se nevzdáme!'' okřikl ji Jix.
,,Nuže, dobrá. Útok!'' vykřikla Straka a rozběhla se ke mně.
,,Konečně svůj útok dokončím,'' řekla Straka a zakousla se mi do boku. Tělem mi projela obrovská bolest, ale nemohla jsem se jen tak vzdát. Podařilo se mi Straku odstrčit. Když byla dál, útok jsem zahájila já. Běžela jsem proti ní a zakousla se jí do krku. Straka jen vykřikla bolestí a snažila se mě setřást. Já ji pustila a zakousla se znovu. Tento útok jsem opakovala jen párkrát a Straka se nezvedla. Nebyla mrtvá, ale bude.
Neměla jsem chuť jí dodělat. Bylo by to moc snadné. Radši jsem se rozběhla na pomoc ostatním. Viděla jsem Vapa, jak se kroutí a snaží se vyprostit z útočníkova sevření. Doběhla sem k němu a narazila do útočníka plnou silou. Vap se snažil popadnout dech.
,,Běž na pomoc ostatním!'' křikl Vap a snažil se uklidnit.
Koukla jsme se na něj a rozběhla se na pomoc jiným. Než jsem však mohla někomu pomoct, zaútočil na mě jiný kůň. Srazil mě k zemi a chtěl mě kopnout. Já se však odsunula pryč a rychle se zvedla. Otočila jsme se a kopla koně do hrdla. Tomu jsme vyrazila dech. Neměl sílu cokoliv dělat. Koukla jsem se na ostatní. Fery bojovala s dvěma koňmi, zvládala to skvěle. Ostatní byli v boji vyrovnáni. Když už jsem měla jistotu, že nikdo nepotřebuje moji pomoc, došla jsem ke Strace. Pořád tam ležela a z hrdla se jí řinul malý potok krve. Ke smrti měla blízko. Když jeden z koňů uviděl Straku jak krvácí, vykřikl : ,,Velitelka je zraněná. Jsme poraženi. Ústup!''
Po těchto slovech se všichni cizí koně stáhli. Jix vypadal neskutečně hrdě, ale sám na sebe.
,,Tak co? Vzdáváš se?'' řekl Vap provokativně, když došel k umírající Strace.
,,Ne. My se ještě uvidíme a příště vyhraju já, Trixie,'' řekla Straka a vydechla naposled.
,,To byl její konec,'' řekl Paroh.
,,To je dobře,'' odsekl Jix ,,odstraňte jí pryč z našeho území,'' poručil Jix ,,a ty, Duzo, dojdi pro ostatní,'' dodal ještě.
Duzo nic neřekl a odešel.
,,Vyhráli jsme a to bylo to hlavní,'' pomyslela jsem si.
Až do večera jsme uklízeli tábor. Byla to ošklivá práce, ale někdo ji musel dělat.
,,Kde je Liko?'' zeptal se Paroh.
,,Nevím,'' přiznala jsme se.
,,Duzo se ještě nevrátil,'' oznámila jsem. Paroh neodpověděl a vydal se ven z tábora.
,,Kam to jdeš?'' zeptala jsem se
,,Jdu najít naši dceru,'' řekl Paroh a pokračoval do lesa.
Nemělo smysl mu cokoliv říkat. Neposlouchal by. Nechala jsem ho dělat co chtěl a věnovala jsem se své práci.