Kapitola 20

23 4 0
                                    

,,Tak povídej. Co mi pořád chceš říct?'' řekla jsem.
,,Tak dobře. Víš, znám tě už od dětství a ten čas co trávíme spolu je úžasný. A proto jsem ti chtěl říct že... že tě,'' nedořekl a odvrátil zrak.
,,Že mě co?'' zeptala jsem se Paroha.
,,Že tě miluji, Trixie. Jsi silná, statečná, loajální, dokonalá...''
Když si Paroh uvědomil, co řekl, rozběhl se do jeskyně.
,,Páni, to bych nečekala,'' řekla jsem.
,,Ty ho máš taky ráda, že mami?'' ozvalo se za mnou. Lekla jsem se. Když jsem se otočila, stála za mnou Kira.
,,Zlatíčko, proč nejsi v pelíšku?'' snažila jsem se zamluvit její otázku.
,,Ty jsi mi neodpověděla,'' řekla Kira.
,,Možná,'' řekla jsem a koukla na nebe.
,,Máš dávno spát malá,'' řekla jsem a šťouchla do Kiry.
,No jo,'' protestovala Kira a neochotně pokračovala do jeskyně.
Když malá Kira znovu usnula, koukla jsem na Paroha. Spal a já byla vlastně ráda. Nechtělo se mi mluvit o tom co mi řekl.
,,Dnes to nechám být, ale zítra si o tom musíme promluvit,'' řekla jsem si potichu a lehla si.

TrixieKde žijí příběhy. Začni objevovat