Tajemná ✔️️ [Avengers]

\1/ Unesená

„Smrt je jedinečná, pokaždé jiná a lidi si ji váží. Život je jen jeden, ale někteří lidé dostanou druhou šanci i přesto že si ho neváželi."

PŘED DVĚMA LETY...
TAJNÁ ZÁKLADNA HYDRY-NĚMECKO

POHLED TŘETÍ OSOBY

Bledá hnědovlasá dívka bezvládně ležela na kovovém lehátku, které ji muselo chladit na její vybledlou a polonahou kůži. Začínala se probouzet.
Byla vystrašená, zkusila se posadit, ale v tom jí zabránili pouta, kterými byla připoutana na chladném lehátku.
Okolo ní byli nějací lidé v bílých plášťích zahalení od hlavy až po paty. Dívka ještě byla čím dál víc vyděšená. Jeden z nich se nad ní zkláněl a v ruce držel holicí strojek. Hnědovláska těkala očima po bílé místnosti, snažit se najít nějakou záchranu. Ale marně. Člověk v bílém plášti zapnul strojek a přibližoval se k dívce, které začínali téct potůčky nevinných slz plných bolesti a strachu. Holicím strojkem pomalu zajížděl do kaštanově zbarvených vlasů, které poté pomalým pádem padali na ledovou podlahu.

POHLED ELIZABETH
(HNĚDOVLASÁ DÍVKA)

Probrala mě silná bolest hlavy.
To jsem včera tak pila? Zamyslela jsem se. Vůbec si nepila, jen si narazila hlavou do sloupu. Ozve se moje ironické podvědomí.

FLASHBACK

,,To jsme to přepískli."
„Jó, tó máš pravdu!" krčí moje opila kamarádka. No možná jsme tam neměli do toho klubu chodit, ale to by zas nebyla sranda.
Šly jsme snad po celém chodníku, trochu jsme se motali a když jsme spadli začali jsme se smát, až se na nás kolemjdoucí podívali.
Konečně jsme dorazili k ní domů. Odemkla jsem a odnesla kamarádku na gauč.
„Už půjdu, tak zítra zavolej jak si na tom." řekla jsem a rozešla se ke dveřím, které jsem po odchodu za sebou zavřela.
Už jsem byla v půlce cesty. Teď mě čekalo jen projít parkem a byla bych doma.
Levou nohou jsem v kročila do toho strašidelně vypadajícího parku. Už jsem skoro byla doma, tak jsem trochu zrychlila na kroku. Těšila jsem se na příjemně teplou postel. Najednou jsem uslyšela prasknutí větvičky a pak pálivou bolest hlavy. Viděla jsem jen černou tmu a potom nic necítila...

END FLASHBACK

Až teprv jsem si uvědomila že ležím na něčem studeném, zkusila jsem se posadit ale marně. To na čem jsem ležela bylo kovové lehátko a k němu jsem byla připoutaná nějak divně vypadajícími pouty.

U lehátka stálo několik lidí v bílých plášťích od hlavy až po paty. Vypadali směšně, ale i přesto jsem byla vystrašená. Přeci jen člověk který leží na kovovém lehátku polonahý, se nebude přece smát, ne?
Jeden se nad mnou zkláněl a držel v ruce holicí strojek... nó počkat, počkat já řekla holicí strojek? Panebože co s ním chce jako dělat, snad mi nechtějí oholit hlavu. Začala jsem panikařit. Ten chlap zapnul holicí strojek a pomalu se s ním v ruce přibližoval k mým vlasům.
Z očí mi tekly potůčky slz a pak se to stalo, zajel mi s tím strojek do mých krásných vlasů.
Za pár minut moje bývalé vlasy leželi na té odporné zemi.
Když konečně ode mne odešel přišli další, ale tentokrát v rukách drželi jehly!
Tohle fakt už není sranda.
„Pomoc!" zakřičela jsem z plných plic.
„Tady tě nikdo neslyší, holčičko." řekl takovým tím slizkým hlasem.
Jednu z několika jehel mi napíchl ruky a pak to šlo lehce... nó lehce by se nedalo říct. Po celých rukách i nohách jsem měla napíchane jehly. Byla to skutečná bolest. Teď přišlo to nejhorší. Jak jsem říkala že mi je napichovali do rukou a nohou. Tak se je chystají ji napíchat do hlavy a toho se bojím nejvíc.
Prvně napíchl jednu jehlu, to jsem myslela že umřu bolestí, ale to jsem nevěděla co mě ještě čeká. Pak napíchaval postupně jednu jehlu za druhou.
Dokonce jsem si myslela že mám na hlavě snad tisíc drobných jehel. Pak ale přišlo to nejhorší, do hadiček napojené na jehly, pustili různě barevné tekutiny.
Až teprv začala ta nejhorší bolest na světě. Bolelo to a štípalo po celém těle, myslela jsem si že mi celé tělo zhoří za živa. Po pár minutách nesnesitelné bolesti jsem všechno kolem sebe přestala vnímat a začínaly se mi pomalu zavírat oči.
Až teprv jsem si uvědomila že je to má smrt...

ΔΔΔΔΔΔΔ

Nazdárek! milý čtenáři Marvelu. Přicházím s novou ff na Avengers, zatím je taková nudná ale nemějte strach. Za chvilku nuda zmizí.

Ps: popřípadě se omlouvám za chyby a za nesrovnalosti v tom to příběhu.

#kiki#