Tajemná ✔️️ [Avengers]

\11/ Tati? 2/2

,,Paule, už musím, tak zatím se měj.“ když jsem to dořekla, tak jim už ukončil rozhovor. Takže mě určitě slyšeli. Když jsem odcházela slyšela jsem za sebou hlasy, kam odchází a tak, to už jsem nevnímala. Venku už na mě čekal quinjet. Já nechápu, když chtějí být utajení, tak proč na všechno dávají svůj znak?
Nastoupila jsem a vevnitř mě už čekal pilot.

Pozdravila jsem ho a mohli jsme vzlétnout. Let quinjeten trval zhruba hodinu a půl, takže čas plynul docela rychle. Přestávali jsme na důkladně zastřiženém trávníku uprostřed lesa, kde byla taktéž i základna S.H.I.E.L.D.u. Vystoupili jsme a šly směrem obří budově, kde na nás už čekala Hillová.
,,Dobrý den, agentko Barkleyová.“ řekla profesionálním hlasem.
,,Dobrý den, co jste potřebovali tak důležitého, že jsem musela přiletět.“
nadzvedla jsem jedno obočí.
,,Já nevím, ale doktor Banner vás sem zavolal. Je v laboratoři.“
kývla jsem na souhlas hlavou a rozešla se k laboratořím.
Těsně před dveřmi jsem se zastavila. Z místnosti do které jsem měla namířeno, se ozývali dva hlasy. Tony a Bruce. Co pak tam tak důležitého řeší. Levé ucho jsem přeložila k dveřím a zaposlouchala se do hlasů.

,,Jak si mužem být tím jistí.“

,,Já to vím Bruce.“

,,Co když to tak není!“

řekl trochu zvýšením hlasem.

,,Bruce, ty to snad nevidíš? Ty vlasy, oči, její chování, rysy v obličeji. To jak je drzá, jak dělá stejné grimasy když něco řeší. Je jako já.“

o kom to proboha mluví.

,,To ano, s tímhle máš pravdu, ale jak můžeš vědět že je to tvá dcera.“

chudák holka která je jeho dcera, vůbec jí nezávidím. Znovu jsem nastražila svůj sluch.

,,Její matka se jmenovala Anna Barkleyová. Měla krátké blond vlasy a štíhlou postavu, byla usměvavá a milá. To jak mi před sedmnácti lety oznámila že se mnou čeká dítě, tak jsem ji opustil. Byl jsem tehdy v šoku...  a debil.“

Když se mu na konci věty zlomil hlas, poznala jsem že tu celou dobu mluvil o mně. Ale to už jsem nevydržela a otevřela dveře.

,,Tys znal mou matku?“

oba dva se na mě otočili.

,,Ano, ale...“

svým hlasem jsem ho přerušila.

,,Tys byl ten kvůli kterému moje matka každou noc brečela a říkala si proč byla tehdy tak naivní, že lezla s tebou do postele? Tos byl TY, když jsem byla malá a vždy čekala kdy přijdeš?! To tys mě s mojí matkou nechal?! To kvůli TOBĚ jsem byla před dvěma lety unesená hydrou!“

poslední větu jsem úplně zařvala. Právě teď jsem byla na konci zhroucení. To kvůli němu jsem si prožila to strašné peklo?

,,Ano to jsem byl já. Ale jak jsem mohl sakra vědět že to ty jsi moje dcera? Kterou jsem celou tu dobu hledal?“

On mě hledal? Ono mu na mně záleželo? Ono mu není u pr-kýnka že jsem jeho dcera? Teď jsem byla jeho slovy úplně zmatená.

,,Takže to znamená že jsem tvoje dcera?“

trochu jsem znervózňila.

,,Ano, Bruce ale ještě udělá testy DNA, projistotu.“

,,Aha, takže mi teď naberete krev.“

povzdychla jsem si. Za pár minut mi Bruce odebral krev a nám nezbývalo nic víc než jen čekat.
Byla jsem totiž dost nervózní jak to dopadne. Přála jsem aby nebyl můj otec, ale někde uvnitř v těle srdce říkalo něco úplně jiného než má mysl.
V tomhle okamžiku jsem byla hrozně zmatená. Už uběhla dlouhých pět minut a vypadalo to, že testy jsou už hotové.

,,Testy jsou už hotové.“

oznámil Bruce a kapesníkem si setřel z čela kapky potu.

,,Tak co, povídej a nenapínej to.“

byla jsem totiž až moc nedočkavá.

,,Testy vyšli tak že... že na 90,99% jsi jeho dcera.“

dívala jsem se na něj s otevřenou pusou. Není 90,99% náhodou moc?
Tedy myslím si že Tony na to reagoval úplně jinak než já. Že já jsem byla dost překvapená.

,,Já mám dceru.“

to co řekl bylo údivmé až překvapivé, ani jsem se ještě z toho nezpamatovala a byla jsem v objetí mého 'táty'. Samozřejmě jsem mu objetí opětovala.

,,A co bude teď?“

moje poslední otázka zazněla přes celou laboratoř.

ΔΔΔΔΔΔΔ

Po pár týdnech další kapitola. Chci se omluvit za neaktivitu ale to napravím.
Chci se zeptat jaký je lepší ten první nebo druhý?

#kiki#