PO JEDNOM ROCE
Už je to rok od té nehody a nic se nezměnilo, žádné stopy, žádné záznamy o něm. Je to jakoby se vypařil že světě a zmizel.
'Miluji tě' tyhle dvě slova vyslovil, když mě opustil. Tehdy jsem nevěděla, že se nevrátí. Byl to jako ten sen. Sen plný bolesti, smutku, opuštění. Stalo se to skutečností a realitou. Moje srdce je prázdné, zlomené a plné smutku. Mohla bych vám jmenovat toho víc, víc věcí které by byli a tak plné smutku a prázdnoty ale nemám na to sílu. Jsem jenom troska toho co bylo. Celý dny bývám zavřená ve svém pokoji a nikoho ke mně nepouštím. Celé dny hledám nějaké stopy, které by mi ho pomohli najít ale nacházím jenom věci které byli po atentátu a po různých útocích. Vím že to neudělal on sám, oni ho zase ovládli a udělali z něj nemilosrdného zabijáka, Winter Soldier znovu povstal...
Po několikáté jsem slyšela zabušení na dveře.
„Pojď se najíst," řekl táta ve zoufalství.
Neodpovídala jsem, všichni se mě snaží dostat z pokoje, ale já ne. Nechci nikoho vidět. Dveře se otevřeli. Hlavu jsem měla sklopenou ale poznala jsem kdo to je.„Na sněsto," Harry, to byl ten dotyčný.
Mlčela jsem. Harry si klekl ke mně na zem.
„Musíš něco sníst“ povzdychl si.
„Prosím," žadonil.
„Ne," poprvé jsem promluvila, ani jsem svůj hlas nepoznávala, byl chraplavý.
„Odejdi" zvedl se a pomalu odcházel. Dveře se zabouchl a mě popadl zase hysterický pláč. Proč Bucky, proč...
ČTEŠ
Tajemná ✔️️ [Avengers]
Fanfic„Stůj!" křičel na mě jeden z mnoha hlídačů co mi byli v patách. Běžela jsem lesem, vlhké větvičky mě švihaly do obličeje. Vůbec jsem se nezastavovala, utíkala jsem před smrtí co by mě čekala. Už mě skoro měli, jenže nevěděli že se jim pokus podařil...