Tajemná ✔️️ [Avengers]

\13/ Pravda nebo lež?

„Jsou bolesti, v nichž člověk pouze sám si může pomoci, a silné srdce se chce jen na svou sílu spolehnout.“ - William Shakespeare

,,Tak dámy a pánové tohle je moje dcera Elizabeth. Odteď se nebude jmenovat Elizabeth Barkleyová ale Elizabeth Straková. Prosím lidi teď o potlesk pro mojí dceru. Už od začátku jsem si tě oblíbil." tak tohle mě dojalo, už jsem prý Starková odteď. Jak jsem to poslouchala ukápla mi slza. Poté co to pronesl jsem ho objala. Kéž by to viděla máma. Šťastná to rodina.
Tento dnešek si zapamatuju.

Večírek byl v plném proudu a já se začala docela nudit. Dopila jsem kolu, kelímek položila na bar a rozešla se k balkónu nebo spíš na terasu. Vešla jsem na dost prostornou terasu. Venku vál slabý letní vánek a tak mi nebyla ani zima ani teplo. Proud slabého vánku proudil zkrz mé tělo. Byl to úžasný pocit, cítit tu energii jak proudí přes mě. Tento pocit netrval dlouho, z důvodů že mě vyrušila něčí přítomnost.
,,Ten výhled je nádherný.“ řekl už dosti povědomí hlas.
,,Ahoj... ehm Bucky. Jo je nádherný.“
koukla jsem na noční oblohu která se třpytila mnoho hvězdami.
,,Co tu děláš?“ zeptala jsem se.
,,Vevnitř mě to už nebavilo. Chtěl jsem na čerství vzduch.“ mykl rameny, já jen přikývla že jsem to pochopila a dál se věnovala noční obloze. Bylo ticho. I když bylo úplné ticho cítila jsem tu pořád jeho přítomnost.
,,Prej Starková.“ uchechtl se.
,,Jo jo už to tak bude.“ povzdychla jsem si.
,,Kdy zase odlétaš do Londýna?“ zeptal se. Zrovna tahle otázka mě překvapila.
,,Zítra ráno.“ ano, je to pravda že zítra odlétám. Zůstala bych tu, ale kdo by pak hlídal tu pětici idiotů? Když ani bodyguardi nejsou schopni je ohlídat.
Na terase jsem ještě byla hodinu. Mezitím Bucky někam odešel, pak jsem tu byla půl hodiny sama, ani mi to tolik nevadilo.

                                 ***

Ráno jsem se probudila unavená. Jen aby ne. Když jsem byla do noci vzhůru. Ještě jsem se ani pořádně neprobudila a už mi zvonil mobil.
,,Haló?“ zývnu do mobilu.
,,Kdy přijedeš do Londýna.“ ozvalo z druhé strany.
,,Kdo tam?“ až teď mi docvaklo kdo volal.
,,Já a ostatní. Kdy přijedeš?“ ti jsou otravný.
,,To musíte být tak otravný? Vždyť jsou teprv čtyři ráno!“ trochu já zesílila hlas.
,,To máš smůlu. U nás je deset. Kdy přijedeš?“ ozve se prozměnu Harry.
,,Odjíždím z letiště kolem osmé, minimálně do dvanácti až do dvou jsem budu na letišti. Takže když to zaokrouhlím, tak v Londýně budu do tří.“ jak já je nesnáším. Místo do Londýna bych raději jela někam kde je teplo třeba na Hawai ale to se nesplní.
,,To je moc dlouho, ale to nevadí mi budeme čekat na letišti. Né Nialle teď telefonuju já! Radši se běž najíst. Né nedám! Promiň už musím končit čau.“ tím posledním slovem hovor ukončil a chudák Niall ten si ani nemůže zavolat. Telefon jsem položila na stolek vedle postele a vydala se do koupelny udělat denní rutiny. Denní rutinou pro mě je vysprchovat se, vyčistit zuby, obléct se, učesat a někdy namalovat, dlouhá rutina že? Stejně mi to trvá hodinu a půl, moc dlouhá doba to stejně není. Po mé denní rutině jsem se šla pořádně najíst. Vím že je teprv kolem šesté, ale já mám prostě velký hlad a navíc mi už kručí v břiše. Sjela jsem výtahem až o patro níž, kde se nachází kuchyně s ledničkou a kde je lednice tam je přece i jídlo. Od výtahu jsem šla přímo k lednici. Tam jsem si vytáhla šunku, sýr, rajčata, salát (ten ze zahrad), máslo a chleba. Z tohohle všeho byl parádní obložení chleba. Takže jsem si ještě udělala dva.
Když jsem dojídala poslední, zrovna přicházela Wanda.
,,Ahoj.“ pozdravila a já jako správný slušňák který místo alkoholu pije kolu, jsem ji pozdravila.
,,Ahoj, co kocovina.“ vím že by se to nemělo ale provokovat to mě hrozně moc baví.
,,Hahaha, fakt vtip- au moje hlava.“ to mu jsem se musela zasmát.
,,Takžeee bych měla být potichu jó?“ zeptala jsem se trochu víc nahlas. Tak tohle mě nikdy neomrzí. Wanda něco zamumlala a odešla si nejspíš pro prášky. Chudáček, hah. Chleba jsem dojedla a šla si pomalu začít balit věci... Za hodinu jsem měla zabaleno a byla připravena vyrazit.
,,Tak se uvidí za pět měsíců.“ řekl můj 'táta' a objal mě, vím ještě nejsem na to zvyklá jemu říkat táto.
,,To bude dobrý, zase se uvidíme.“
,,Ahoj a vrať se v pořádku.“ řekla Natasha.
,,Ahoj.“ objala jsem ji. Loučení vždy nenávidím.
,,Jo abych nezapomněla, tohle je pro tebe. Viděla jsem jak skvěle umíš bojovat pomocí týče, tak jsem nechala udělat tohle. Je to jako náramek ale když zmáčkneš tohle kolečko stane se z toho tyč z vibrania a když ho zmáčkneš znovu. Je to zas náramek.“ dodala a přepnula mi na pravou ruku náramek (viz. média nahoře) s korálky a s jedním o trochu větším kolečkem.
,,Děkuju.“ špitnu a znovu ji obejmu.
,,Tak ahoj všichni a měj te se hezky.“ když jsem nastupovala do auta ještě sem jim zamávala. Tak tohle byl doják. Taková citlivka už nikdy v životě nebudu, ble.

VELKÁ BRITÁNIE-
LONDÝN...
Čas 15:58

Už půl hodiny stojím v zákulisí a dívám se na tu pětici jak mají nějaký rozhovor. Asi budete vědět co se za tu dobu všechno stalo. Dojela jsem na letiště tam jsem čekala hodinu na letadlo pak ještě pět minut čekání než vzlítne, čtyři hodiny jsme letěli. Potom jsme přistáli na letiště kde na mě čekali kluci a Paul. Paul mi řekl že mají za půl hodiny rozhovor, tak jsem s nima musela jet do nějaké budovy. Za pět minut měli rozhovor a já čekala v zákulisí a došli jsme nakonec příběh zkončil, zbytek znáte. Z mého vyprávění mě vyrušil křik lidí. Rychle jsem vyběhla ze zákulisí a vyhlížela situaci. Na jevišti bylo pět nějakých agentů kteří měli znak hydry a dalších pět jich bylo mezi obecenstvem které se rozuteklo. Kluci seděli natisknutí na sebe a moderátor byl někde v tahu.
,,Hej, měl by sis vybrat někoho sobě rovného a ne někoho, kdo neumí ani dát pořádně pěstí.“ zakřičela jsem na jednoho z agentů který se blížil ke klukům. Ten se na mě otočil a rozběhl se proti mně. Z rukou mi hned vyšlehly dva plameny ohně který spálil na popel agenta. Ale to už na mě běželi další, ani sem nemarnila a začala s nimi bojovat.
Jednomu jsem zlomila nohu, druhému vaz, dvoum jsem zlomila několik žeber. Au, to je muselo bolet.
Tak fajn zbývají už jen šest a půl.
,,Kočička vystrkuje drápky.“ řekl jeden z nich.
,,Špatně. Kočička je už dávno vystrčila ty slizký hydrante.“ uchechtla jsem se a v rukou jsem si udělala fialovou mlhu (snad víte, to co má Wanda).
,,Tak pokus se pov-.“ než to měl možnost doříct už jsem i na něj poslala a on upadl do bezvědomí.
Jeden se chystal vystřelit na kluky který byli nejspíš z toho šoku. Co nejrychleji jsem doběhla před ně a udělala z mlhy ochraný štít. Po pár milisekundách vystřelil, ale kulka se odrazila od štítu.
,,Jste v pořádku?“ vydechla jsem že sebe vzduch. Vím že je štít dlouho neochrání, ale aspoň něco.
,,Ty se ptáš v pořádku?! Vždyť nás chtějí zabít!“ vykřikl vyděšený blonďák.
,,Vím, a až vám řeknu teď vyběhnete na pravou stranu a schováte se tamhle.“ koukla jsem na ně.
Tak jo fajn až ten štít pustím, zapnu tu tyč a uvidíme.
,,Tři... dva... jedna... teď!“ zakřičela jsem a aktivovala rychle tyč, mezitím se oni schovali za pohovku.
Nat ještě prý říkala že přesto se dají ovládat i mé schopnosti, tak to aspoň vyzkoušíme. Tyč jsem chytla do obou rukou a bouchla s ní o zem. To způsobilo menší třes. Agenti popadali na zem. Tyč jsem odhodila a z rukou mi už po druhé vyšhlely plameny ale tentokrát černé. Plameny jsem poslala na zbylé agenty. Než se stačili postavit, tak místo nich zbyl jen černý popel.
,,Vstávej te, musíme jít.“ řekla jsem směrem, kde se schovávali. Sebrala jsem si tyč a zas z ní udělala náramek který jsem měla na ruce. Vyšla jsem ven z budovy a oni mě následovali.
Vyndala jsem si z kapsy mobil a vytočila jedno číslo.
,,Potřebuji abyste mi poslali quinjet. Teď hned!“

POHLED NIALLA

Ještě teď se nemůžu z toho spamatovat. Co to pro bůh bylo. Ona kouzlila a šel jí z rukou oheň. To není možný, to je není skutečný, to nemůže existovat. To je vyloučené. Když jsme vyšli ven z budovy. Vzala si mobil a začala si s někým volat.
,,Potřebuji abyste mi poslali quinjet. Teď hned!“ rozkázala do mobilu. Někdy z ní jde strach, velký strach, že z toho máte hned respekt.
,,Jak počkat! Vždyť tu byli od hydry!“
ječela dál do mobilu.
,,Fajn! Ale ať je za půl hodiny!“
kdo tu má být za půl hodiny?
,,Nashle!“ štěká do mobilu.

POHLED ELIZABETH

Už tady trčíme dvacet minut a oni nikdy. To si dělají srandu. Po dalších minutách nad našimi hlavami se objevil quinjet. No konečně.
,,Promiň, ale trochu jsem se zdržel.“ řekl Clint.
,,Ahoj, Clintne.“ pozdravila jsem ho.
,,To jsou oni?“ koukl se za mě.
,,Ano, jsou. To tam chcete stát?“ zeptala jsem se jich. Jasně že tam zůstanou. Ozvalo se moje ironické já.
Když jsme nastoupili, mohli jsme už letět na základnu S.H.I.E.L.D.u.

TAJNÁ ZÁKLADNA S.H.I.E.L.D.
ČAS 16:30

Na základnu jsme se dostali brzy.
Kluky vzali... no ani nevím kam. Myslím, možná, že je vzali k výslechu, jak to probíhalo. Já si mezitím vzala svoji novou uniformu (viz. média nahoře, samozřejmě bez nože a bez šátku). Mám jim říct pravdu a nebo lhát. Stejně by to za nějakou dobu zjistili. Rozešla jsem se k vyslýchající místnosti.