Tajemná ✔️️ [Avengers]

\12/ Nový život, tak jak má být

PO TŘECH DNECH -
STARK TOWER...

Už tři dny jsem ve Stark toweru. Za tu dobu jsem se se Tonym hodně zblížila, jako dcera s otcem. Taky jsem si trochu přivikla říkat táto. Asi vás teď zajímá co jsem dělala za ty tři dny. Tak vám to řeknu. Válela jsem se v posteli, jedla zmrzlinu a koukala na filmy. Ne, kecám, dělám si srandu.
Za ty dny jsme si jenom povídali. No, spíš jen já. Že jsem mému "tátovi" musela odvyprávět můj dosavadní život. Od začátku až do přítomnosti.
Když si teď vlastně vzpomínám. Tony říkal že dneska by udělal party/večírek, že našel svoji ztracenou dceru. To jsem zvědavá. Jinak se nic za poslední tři dny nic zajímavého nedělo.

,,Soustřeď se pořádně." z mého přemýšlení mě vytrhla až Natasha s kterou jsem teď měla výcvik.
,,Já už nemůžu." to je jasný, když vás shodí několikrát na zem.
,,Tak naposled. Tentokrát ti dám tuhle tyč a doufám že ti to půjde líp." zdůraznila a podala mi obyčejnou dřevěnou tyč. Jestli tohle zvládnu tak jsem borec. Hned na to se na vrhla. Než stihla cokoliv udělat s tyčí, podklouzla jsem jí mezi nohama a zezadu ji strčila. To ale stihla zareagovat a zaútočila tyčí. Moje reflexi se ozvali a já zabránila tyčí aby mě nemohla bouchnout. Na to začal boj s týče. Bylo i slyšet jak při každém nárazů tyčí se ozval zvuk. Natasha chtěla udělat nějaký manévr s tyčí, ale to jsem hned zareagovala a tyč co držela odletěla přes celou tělocvičnu a dopadla na zem. Hned na to jsem přitiskla na její hruď konec týče. Ha, já vyhrála. Tyč jsem dala na stranu a pomohla jí se postavit.
,,S tyčí ti to jde líp než jsem předpokládala. Kdyby jsi k tomu přidala i svoje schopnosti bylo by to úžasné, ta technika boje a ty schopnosti." vydechla.
Výcvik jsem ukončili tím že mě ještě dotáhl do nějaké místnosti kde byli zbraně nějaký chlap co právě něco vyráběl. Nat se s ním domluvila aby mi udělá tyč z vibrania a něco tam přidal. Až pak jsem mohla jít do pokoje se natáhnout.
V pokoji mě na posteli na mě čekala krémově bílá krabice. To mi zhatilo plány si zdřímnout. Když jsem otevřela víko krabice byla jsem překvapená. V krabici podle mého myšlení byli nejspíš černé šaty a nich lístek. Na lístku bylo napsáno.

Tyhle šaty jsou pro tebe. Vezmi si je na večerní oslavu která se bude konat od osmi. Třicet minut před osmou tě budu čekat v obývacím pokoji.

Tony

Krátký a stručný. Pomyslela jsem si.
Hlavu jsem otočila a podívala se na hodiny. Hm, pár minut před sedmou to stíhám. S klidnou hlavou jsem šla do koupelny a vzala jsem si šaty.
Z koupelny jsem vylezla už oblečená, nalíčená a přichystaná. Musím uznat že tyhle šaty jsou hezké. Byly celé černé, bez ramínek, vršek šatů se třpytil, sukně byla načechraná a vedla až k zemi. Myslím že se dneska přizabiju, proto že k tomu byli ještě černé střevíčky. To už jsem se cítila jak nějaká princezna. No budiž, do konce večírku to vydržím. Jelikož už bylo za pár minut půl tak jsem vyšla v stříc životu. Pro lepší efekt jsem
šla po schodech a doufala ať nespadnu. Že ty podpatky
po kterým jsem šla byli nejméně
deset centimetrů vysoké a já nejsem zvyklá nosit takové boty, připadá mi to jako kdybych
šla na skalách. Pomalým krokem
jsem šla po schodech které se stáčeli. Že zdola jsem slyšela jak
o něčem koncertovali.
Před koncem schodů jsem
zastavila a všechny pohledy padly
na mě. To asi proto že byl slyšet klapot těch hrozných bot.
Od všech se mi dostalo uznání.
Byli tu všichni ale myslím si že někteří z nich chyběli. Sešla jsem posledních pár schodů a byla dole.
,,Sluší ti to." pochválil Tony.
Jen jsem se usmála.

***
Už tu jsme půl hodiny a nic se neděje. Právě sedím u baru s kelímkem koly. Já jsem chtěla whisky ale tady pán americká vlajka si usmyslel něco jiného. Chvilku jsem ještě popíjela kolu v bílém kelímku, když v tu se ozval hlas v mikrofonu a celý sál ztichl.
,,Vím tahle oslava byla narychlo, ale měl jsem k tomu své důvody. Prvně bych chtěl poděkovat všem co přišli. Možná jste se někteří dočetli, že se jedna o večírek nalezení mé dcery Elizabeth a za třetí bych teď poprosil aby přišla sem na pódium." dokončil svůj krátký proslov a poté se všichni začali otáčet a šeptat kdo je ta záhadná dcera. Sebrala jsem odvahu a pomalým krokem jsem se vydala k pódiu. Došla jsem na pódium, postavila se vedle něj a pak mě objal.
,,Tak dámy a pánové tohle je moje dcera Elizabeth. Odteď se nebude jmenovat Elizabeth Barkleyová ale Elizabeth Straková. Prosím lidi teď o potlesk pro mojí dceru. Už od začátku jsem si tě oblíbil." tak tohle mě dojalo, už jsem prý Starková odteď. Jak jsem to poslouchala ukápla mi slza. Poté co to pronesl jsem ho objala. Kéž by to viděla máma. Šťastná to rodina.
Tento dnešek si zapamatuju.

ΔΔΔΔΔΔ

Další část je za námi.
Chci se vás zeptat, rozhodnutí je pouze na vás.

1) Budou kratší kapitoly ale budou vycházet častěji

2) Budou delší ale nebudou vycházet moc často

Výběr je pouze na vás.

A ještě jedna otázka:
Chtěli byste někdy (neříkám teď, např. Někde v půlce) udělat ASK?

#kiki#