Tajemná ✔️️ [Avengers]

\20/ Miluji tě...

Poslední kapitolu chci celou věnovat pro: barca1020

Tahle kapitola je poslední, ale budou ještě dva díly této trilogie. Chtěla bych udělat ASK, takže se můžete ptát na různé otázky postav. Hezké čtení.

PO TŘECH MĚSÍCÍCH
POHLED ELIZABETH

,,Nemůžu to by mi táta nedovolil.“ zamítnu její nabídku. Už půl hodiny mě Bucky přemlouvá, abych s celým týmem Avengers šla na slavnostní večírek.
,,Určitě tě pustí.“ dál mě přemlouvá.
,,Já nevím.“ řeknu váhavě.
,,Pan Stark svolává všechny do obývacího pokoje.“ oznámil Jarvis.
Abych se vyhla přemlouvání na večírek, rozešla jsem se do obývacího pokoje.
,,Čau všichni.“ usmála jsem se a rozvalilase na gauč.
,,Chtěl jsem vás svolat kvůli večírku, co se zítra koná.“ zarazím ho.
,,Tak počkat, proč jsi volal i mě když já tam nejdu?“ vysvětlila jsem.
,,Nech mě domluvit. Svolal jsem vás všechny, že na ten večírek půjdete úplně všichni, takže i ty El.“ teď jsem překvapená.
,,Ale já stejně nikam nechci, a stejně bych nemohla, nemám šaty.“ ha a je to, na žádnou slavnost nejdu.
,,Čarodějko?“ proč  používá pořád ty přezdívky?
,,Ano?“ chudák Wanda.
,,Půjdeš s El nakoupit šaty." vykulila jsem oči.
,,Co?!" vykřiknem obě naráz.
,,Tím to schůze končí, vy dvě ať jste ve tři u mě.“ řekl a tím pádem rozpustil schůzi...
Už je půl čtvrté odpoledne a on nikde, pff, a to nám říkal ať tu jsme.
Wanda tu pomalu usíná a já za chvíli asi taky pokud nepřijde do pěti minut. Z toho sezení na gauči jsem si nakonec na něj lehla.
,,Pardon, chvilku jsem se zdržel.“ uslyším hlas přicházejícího táty, nó konečně.
,,Ty říkáš chvilku?! Vždyť to byla půl hodina!“ vstanu z gauče a vykřiknu.
,,Tady máš kreditku a klíčky od auta.“ podá mi to a s Wandou jsem už na odchodu.
,,Jo a chci být ještě miliardářem!“ vykřikne za námi. Neboj zůstaneš. Řeknu si v duchu a rozejdu se za Wandou...
,,Já už nemůžu.“ už tři hodiny chodíme po nákupním centru, ověšená různými taškami jsem si sedla na nejbližší lavičku.
,,Lenochu stávej, ještě ti musíme koupit šaty, boty a nějaké doplňky.“ řekla a já lenivě vstala, Wanda byla už deset metrů vepředu a já musela přidat do kroku. Procházela jsem okolo dalšího obchodu. Zastavila jsem se. Ve výloze měli krásné šaty.
,,Páni ty ti budou slušet.“ přišla za mnou a hned mě táhla do toho obchodu.
,,Dobrý den, mohla bych si vyzkoušet ty šaty?“ zeptala jsem se prodavačky.
Ta přikývla.
,,Máme je v mnoha barvách, pojďte za mnou.“ mávla rukou a já se rozešla hned za ní. Podala mi šaty a já si je šla všechny vyzkoušet do kabinky. Vyzkoušela jsem si jedny šaty ve všech barvách ale u mě vyhráli černé. Šaty byli obyčejné, vršek byl posetí třpytkami, sukně šatů sahala nad kolena a byla načechraná a vzadu se prodlužovali a šly až k zemi, jako závoj. Oblékla jsem se do svého oblečení a šla k pokladně, je zaplatit. Tak šaty máme. V tom samém obchodě jsem si i koupila boty, byli to černé lodičky, né na moc velkém podpatku. Všechno jsme zaplatila a mohli se zase vrátit do toweru. Štěstí na tom je že jsme měli auto, jinak bych s hromadou tašek pěšky asi nešla. Dojeli jsme do toweru. Wanda zaparkovala a já ověšená spoustou tašek jela výtahem do patra kde mám pokoj. Hned jak jsem došla do mého pokoje, zavřela dveře, tašky nechala uprostřed cesty, tak jsem spadla přímo do mé měkké postele a nechala se unášet do říše snů...