SHAWTY►JUSTIN BIEBER

Ⅴ. / Colette

Ležela jsem na posteli a snažila se přestat brečet, ale nešlo to. I přes moje marné snažení mi po tvářích stékaly dva pramínky slz. Nebyla jsem schopná to zastavit, protože jsem nemohla zapomenout na jeho tón hlasu, když mi to říkal. Když říkal, že mě miluje. Kéžby věděl, že to jsem já. Kéžby byl všímavější. Kéžby...

U svých nohou jsem měla položenou naší - teď už jen mojí - truhličku, kterou jsem v rukách držela snad už tisíckrát, ale i tak jsem všechny ty pocity prožívala, jako kdyby to bylo poprvé. Ono to vždycky bylo poprvé, protože po každé to bylo v jiný čas.

Vytáhla jsem z ní malou otrhanou fotku, kterou jsem si k sobě, kdysi tiskla na hruď každý den před spaním. Byla pro mě jedna z nejdůležitějších. Jedna z těch, co ve Vás i po tolika měsících vzbudí všechny ty motýlky, které jste pociťovaly, když se odvíjel ten příběh z fotky.

Byl tam zachycen okamžik, kdy jsem od něho poprvé dostala kytici - pátnácti rudých růží k narozeninám. Vtisknul mi dokonce i polibek, ale pamatuji si, že to bylo jen lehké pohlazení po mých růžových rtech.

Celý ten den byl vyjímečný jako on. Ale teď to je všechno už nenávratně pryč.

~

Byla neděle a já se cítila sama - on to, ale nebyl jen pocit, když jsem vážně byla sama v tom velkém domě, který jsem dřív milovala. Teď to jsou pro mě už jen bolestné vzpomínky.

„Tati?" Vyhrkla jsem do mobilu, když mi začala hrát písnička od Eda.

Na druhé straně jsem mohla slyšet smích. „Ahoj, holčičko. Chybíš mi."

I přes to, že jsem ho nemohla vidět, tak jsem věděla, jak sklesle musel vypadat. Nenáviděl, když mě k vůli práci nechával samotnou. „Taky mi chybíš, tati. Cítím se v tom domě tak sama. Nemám komu vykládat mé trapné holčiččí problémky a s kým se dívat na ty přeslazené romantické filmy pro dívky," zasmála jsem se, i když jsem to všechno myslela vážně.

„Broučku už jen šest dní a budu u tebe. Slibuji, že se s tebou podívám na cokoliv a dokonce ti koupím i ten odporný sladký popkorn, který tak moc miluješ," smál se a já se taky musela upřímně smát.

Milovala jsem svého otce pro tu jeho starostlivost a pro to, že jsem pro něho byla jako poklad stejně jako on pro mě. „Je dobrý. Nemůžu za to, že máš tak špatné chutě."

„Zlato, je příšerný. Přiznej si to," provokoval mě dál a já se usmíla.

„Tati, mě nevytočíš," chichotala jsem se a posadila se na gauč. „Mohli by jsme ho, ale smíchat zase s tím slaným. Nebylo to snad výborné?"

„A zase by se naším nejlepším a jediným přítelem, který nám nikdy neuteče, stala záchodová mísa?" zeptal se provokativně se smíchem.

Zapomínala jsem s ním na to, jak mě píchalo v oblasti srdíčka. S ním se nešlo nesmát a nemít úsměv od ucha k uchu. „I tak to byla sranda," zívla jsem.

„Dobrou noc a hezké sny Colette,," řekl jemně. „Měla by jsi jít spát, kdyż jsi unavená. Nerad bych obdržel zase telefonát s tím, že jsi skolabovala ve škole. Nechci se o tebe bát."