ⅩⅩⅩⅠⅠ. / Justin

2.7K 111 7
                                    

ME: I love you, I hate you

Já... Miluji, začínám milovat jinou, promiň.

9.6.2018 J.

Nemohl jsem se vynadívat na to malé roztomilé stvoření před sebou, které se tak moc snažilo mi upéct dort k narozeninám. Čokoládový, můj nejoblíbenější, ale moc to tomu zlatíčko nešlo a já se jí posmíval. Uždiboval jsem čtverečky čokolády a pozorně sledoval každý jediný pohyb.

„Už se teism až mi takhle budeš vařit u nás v domě a kolem nás budou pobíhat naše malé roztomilé dětičky,“ zamumlal jsem s plnou pusou a v hlavě si k tomu ještě dodal: a snad nebudeš s jiným, protože jestli ano tak ho osobně vykastruji. Vždy jsem byl až přehnaně žárlivý s ochránářským pudem. Ale ona byla prostě a do písmene jen MOJE.

Fialka se na mě podívala skrz řasy a prohlásila, jakoby si tím byla jistá na sto procent i víc: „Pokud budeme stále spolu.“ Neurčitě pokrčila ramený a dál se věnovala roztírání těsta na dort ve tvaru srdce. „Ale víš, co je naše blízká budoucnost, že nedostaneš tuhle čokoládovou dobrotu, protože to mělo být překvapení!“

V jejím hlase stále byla stopa po naštvání, protože jsem si dneska vynutil to, aby jsem mohl jít s ní k ní domů. Mělo to své důvody. Já žil v podstatě sám až na svojí chůvu, i když jsem jí bral spíš jako babičku a můj táta cestoval po světě k vůli své společnosti, kterou jsem měl převzít. Tomu se nebráním, ale od základu jí změním. To jsem si slíbil už dřív a stále mě to nepřeslo. „Hm. Slibuji, že i za dvacet let budeš mojí, protože toho přívlastku se jen tak nezbavíš,“ odpověděl jsem jí, jako by se mě to netýkalo a dál si jedl čokoládu po kusech. Podezíral jsem jí z toho, že koupila víc čokolády naschvál, abych ztlousl, ale na to jsem měl až moc dobrý metabolismus, plus jsem měl v genech dejme tomu štíhlost a sportoval jsem.

„Udivuje mě, že znáš vůbec slovo přívlast-“

~

Tahle vzpomínka mě vždy pobavila, protože po té její nedořeknuté větě jsem jí začal nahánět po celé kuchyni a také to bylo poprvé, co mi dovolila, abych se jí dotknul i trochu jinak. Ale na mojí obranu nebyl jsem jediný, kdo si to užíval, protože ona pod mými prst, vyloženě tekla a já se roztékal z její dychtivé reakce.

A i teď mi celkem slušně jen při té myšlence stál, protože už to bylo dlouho, co jsem nějakou holku pokládat na kolena s tím jak moc dobrý jsem byl v posteli. Colette se tomuhle vyhýbala a já nevěděl, jak to mám brát.

„Nepřitahuji jí, že mi nedovolí s ní jebat? Protože ona mě sakra moc přitahuje, a ne jen to.“

Ani jsem si neuvedomil, že jsem to řekl, ale po výbuchu smíchu že strany Blake a Nashe mi tak nějak došlo, že jsem svojí zoufalou myšlenku vyslovil. Rukou jsem si s úplným zoufalství ve tváři prohrábl své rozcuchané vlasy a přál si zmizet. Bylo to po dlouhé době něco, za co jsem se styděl.

Blake mě povzbudivě poplácal po rameni a s neskrývaným pobavení vyhrkl: „Jediná, co odolává šarmu samotného vlastníka právnické firmy, kteráho vůbec nezajímá?“

„Ale o tom ona neví, ne?“ Nash mi nedal vůbec žádnou šanci odpovědět, protože samozřejmě se musel zapojit jak jinak taky.

SHAWTY►JUSTIN BIEBERKde žijí příběhy. Začni objevovat