SHAWTY►JUSTIN BIEBER

ⅩⅤⅠⅠⅠ. / Colette

Věnování: Angiee657 (Za každé tvé milé slovo a za to, že si tě neskutečně moc vážím.)

Od těch vážně špatných dnů už uběhlo pár dobrých dnů a s Bay jsme se za tu dobu vážně stali kamarádkama. Pořád se starnila Blakevi, ale moc jí to nešlo, protože ten byl všude se mnou, takže i s ní, ale vypadalo to s nima celkem nadějně. Jejich návrat jako oficiálního páru jsem si v hlavě pořád plánovala a tohle mi celkem dost pomohlo, protože kdyby ho vážně nesnášela, tak by to šlo o to hůř.

Ale já a můj netakzvaný vztah nejspíš skončil úplně, protože se se mnou nepokusil ani bavit, když už teda byl ve škole. Prostě jsem pro něj asi nebyla tak důležitá, jak mi tvrdil.

Zkontrovala jsem si svůj vzhled naposledy v zrcadle s myšlenkou na potetovaného blonďáčka a vydala se ke dveřím, kde na mě už čekalo B&B, jak jsem začala před dvěma dny říkat Baylee a Blakevi.

„Wow... Sluší ti to, Colette,“ vydechl blonďáček, když mě spatřil a brunetka ho praštila do ramene. „Jako já za to nemůžu, ale podívej se na ní, prostě j-“

Teď jsem ho praštila do břicha já, protože na moje odhalené bříško koukal déle než bylo nutné. „Tak jdeme, ne?“

„Ale vážně ti to sluší,“ okomentovala to Bay, když jsme se konečně vydali na cestu a já jí oplatila kompliment, protože na sobě měla černé džíny a krásný krajkový bílý crop top.

Chtěli jsme skočit do baru a trochu se uvolnit, protože poslední dny byli vážně náročné, a tak jsme s Bay vytáhli Blaka s tím, že se pobavíme a užijeme si to. Po cestě k jednomu menšímu baru jsem ukecala Blaka, aby mě vyfotil, protože Bay si fotila selfíčko.

~

„Zdá se mi to nebo tu je vážně moc lidí?“ Zakřičela jsem, protože přes ten dav mě bylo i tak sotva slyšet. Zhoupla jsem se na špičkách, když do mě někdo strčil a já se na to dotyčného zamračeně podívala.

Stále tam blondýnka s milým úsměvem a hned se začala omlouvat: „Vážně promiň, ale je tu tolik lidí, že se tu sotva protáhnu.“

Blake s Bay nám vůbec nevěnovali pozornost, protože si vyměňovali slny, a tak jsem se na bloncku usmála. „To je v pohodě... Nezajdeme na panáka?“

„Jasně! Stejně musím k baru, protože tam na mě čeká můj přítel,“ zapištěla a chytila mě za ruku.

Já jen otráveně protočila očima, protože každý kolem mě měl, má nebo  bude mít vztah a já jsem forever meloun, jak by řeklo moje mladší já, i když to mělo toho blonďáka. Smutně jsem se pousmála a postavila se vedle bloncky, ke které se nahrnul chlapec, který mi někoho připomínal. Zrovna mu něco nejspíš říkala, když zvednu hlavu a já spatřila obličej toho kluka z chodby. Nashe.

Nejistě jsem se na něj pousmála, ale on se zamračil. To jsem nepochopila.

„Co, tady dělá ona?“ vykřknul svojí otázku dost nahlas a já sklopila pohled k zemi. Vůbec jsem tohle chování od něho nečekala... To se mnou bylo něco špatně? I když je pravda, že na mě hodně lidí koukalo poslední dobou jako on.

Ale to jsem se to snažila ignorovat, ale od něho to svým způsobem zabolelo, protože jsem ho považovala za přítele nebo aspoň za někoho, kdo by se nezachoval jako Nina. „Tak já půjdu,„řekla jsem po tichu a utekla od bary dřív než to mohli zaregistrovat.