SHAWTY►JUSTIN BIEBER

ⅩⅤⅠ. / Colette

Věnování: @Karolinak122 (Za každý tvůj komentář, který mě pokaždé potěší.)

S Baylee jsem se křečovitě držely za ruce a koukali na chlapce před námi, který se tvářil tak chladně, že by snad zmrazil svým pohledem i slunce, kdyby chtěl. Bylo to vážně děsivé.

„Nevím, co vám mám říct holky, protože... Tohle celé je tak hloupé a hlavně ty," ukázal na mě a pokračoval: „Ses do toho neměla plést, protože tvoje tajemství je vážně děsivé a navíc ho ví ten idiot, který myslí jen koulema a baví se s holkou, která je vážně mrcha."

Zarazila jsem se, protože jsem vůbec nechápala o co jde a všichni ostatní to očividně věděli. „Nechápu to!" vykřikla jsem už naprosto zoufalá z toho, co se za posledních pár hodin stalo a snažila se přemýšlet racionálně, i když mi to vážně vůbec nešlo a to bylo snad ještě víc postupné.

„Nemůžeš vědět všechno," uchechtnul se. „Justin říkal, že jsi zvědavá a věř mi, že ta tvoje zvědavost ti jednou ublíží. Ale teď bychom měli zmizet, protože ve škole bude hotový bordel než se vrátí Justin," zamračil se u posledních slov a chytil mě za ruku. Bay sotva byla schopná dýchat a já nějak reagovat, a tak jsem to nechali. Myslím, že obě jsme byli vážně zmatené.

Takhle jsme došli, spíše doklopítali, až k černému autu a já si oddechla, ale ne na dlouho, protože nás po tom hrubě strčil do vnitř a okamžitě se rozjel pryč. Chytila jsem se znovu Baylee a modlila se za to, aby to byl vážně nějaký kamarád Justina, když toho tolik věděl a mluvil o něm, ale co já vím.

Nikdo nic neřekl po celou dobu než zastavil u mně před barákem a mě už to začínalo být vážně podezřelé. Brzo, já vím, ale že začátku nevypadal tak děsivě, když se blížil po chodbě. To teprve, až když promluvil, tak jsem se ho začala bát.

„Budete tu sedět dlouho nebo vylezete?" zasyčel na nás, když jsme se stále nehli a po tom jsme jako na povel vystřelili ze sedeček pryč.

~

Seděli jsme s brunetkou vedle sebe na pohovce u mně doma a popíjeli už v klidu horkou čokoládu, kterou jsem nám připravila po tom, co jsme tak rychle utekli z toho auta a on beze slova odjel. Nechápala jsem to.

Nechápala jsem nejspíš nic z toho, co se dělo, ale mohlo to být teoreticky horší. Mohl to být masový vrach, úchyl, mafián a já nevím, kdo ještě. Takže tohle pro nás dopadlo ještě dobře, když zváží všechny možné scénáře, co se nám mohlo stát a naštěstí nestalo, ale i tak se mi to zdálo podezřelé.

Stejně jako chování všech ostatních. Třeba to, co se stalo mezi Bay a Blake. To, co je vlastně zač Nina, která se zdála být tak fajn, ale ostatní jí moc nemusí. Nebo, co je zač ten kluk, co si tam napochodoval jako pán světa všechny zpacifikoval? Měla jsem plno otázek, ale žádnou odpověď. Bohužel.

„Tak budeme se o tom bavit nebo to dnes necháme už napokoji?" vyjela Bay ve stejnou chvíli, kdy už jsem se taky chtěla zeptat, protože jsme skoro celou tu dobu respektovali trapné ticho, které se kolem nás usídlilo a ani jedna ho nechtěla prolomit.

Otočili jsme se na sebe a já ihned vyhrkla, než bych si to mohla se svojí zvědavostí a trpělivostí rozmyslet: „Ano! Dneska bysme se mohli koukat třeba... No..." Vůbec jsem netušila, a tak moje věta vyzněla ještě zoufaleji, než by zněla normálně.

„Třeba na Teen Wolf," řekla Bay po pár dalších trapných chvílí ticha a já už se rozesmála, protože tohle celé byli tak komicky beznadějné, že jsem nemohla jinak a brečet jsem nechtěla, i když dnešní den k tomu měl plno důvodu.