Kdo mohl předpovídat, co všechno způsobí návrat malé brunetky, kterou všichni znali jako tu holku, co zlomila srdce blonďákovi, který si teď nechává roztahovat nohy na potkání? Ale ani přes tu obrovskou bolest, kterou mu způsobila, tak nebyl schopný...
Hah, kdo mě za ten polibek nemá po minulé kapitole rád? :d Tak snad vás tahle část nijak nenaštve, ale ten kdo pozorně četl, tak si uvědomí, že vlastně nic nehrozí.
lazy day&I'm tired.
S Blakem jsem se rozloučila celkem ve spěchu, protože jsem se potřebovala připravit na setkání s Kylem. Přiznávám se, že jsem po té události s blonďákem brečela ve sprše, protože jsem nevěděla, co si o tom mám myslet. Tušila jsem, že to změní vztah mezi námi, ale doufala jsem, že ho neovlivní nijak negativně, protože jeho jsem ve svém životě potřebovala a jeho přátelství pro mě znamenalo mnoho.
Chtělo se mi schovat do postele, zahrabat se pod deku a nikdy nevylézt, ale moje zvědavost a touha po tom, abych všechno už věděla, byla silnější. Asi to nebyla moje nejlepší vlastnost, ale jak jsem měla vědět, proč mě musí Justin, tak moc nesnášet? Vážně jsem tak špatná přítelkyně? A doopravdy mi nemohl říct pravdu o sobě? A to s Baylee mě mrzelo že všeho nejvíc, proč zrovna s holkou, s kterou jsem kamarádka? A to si spolu nemohli zašukat, když už v čase, kdy nebyl se mnou?
Kdybych tohle všechno řekla taťkovi, tak by nám sbalil kufry a ještě večer bychom už seděli v letadle do L.A. - možná by jsme to cestou z letiště vzali ještě k psychiatrovi, aby mého zodpovědného rodiče ujistil, že mé duševní zdraví je v naprostém pořádku.
Ještě než jsem odešla dolů po schodech, tak jsem si vyfotila selfíčko a zveřejnila ho, i přes to že jsem tam měla naprosto rozcuchané vlasy, bylo focené spíše po tmě než za světla a hlavně jsem na ní vypadala skoro jako ve svých patnácti. To chcete.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
justinbieber, blake69, ashermoor, bayleemoor a dalším 1280 lidem se to líbí.
coletteamory Jednou bych chtěla být roztomilá princezna, kterou by jsi miloval natolik, že by pro tebe ostatní holky přestaly existovat. 👼 A ty by si přestal existovat pro mé kamarádky nebo aspoň to jsem si myslela. Ach ta naivní stránka dítěte uvnitř mě.
bayleemoor Už to víš, co? justinbieber cute :33 ashermoor sluší a jej jsem tu pro tebe. 🖤🖤 ↳justinbieber lol. ↳coletteamory A já pro tebe. Moc ti děkuji. 💙
Ty dvě mě, tak zvláštně vytočili, protože to bylo takové to naštvání že zklamání a s tím jsem nemohla nic udělat. Možná změnit kamarády, město, všechno... Ale ta bolest by zůstala. Jediné, co mě dnes už vážně zajímalo byl Kyle a Blake, protože on byl člověk, kterého potřebuji stejně jako taťku nebo Dylana - bez nich bych to už nebyla pořádně já.
Na ten huňatý černý svetr jsem si už nic nebrala, protože letošní prázdniny byly na počasí vážně štědré i tady v Kanadě. Dobře, průměr tu byl kolem dvaceti stupňů Celsia přes den, ale i tak to bylo dost oproti jiným měsícům. Samozřejmě, že to na slunečné L.A. nemělo a Dylan si na to ještě moc nezvyknul, ale pro mě to bylo v pohodě - hlavně, když jsem tu prožila většinu svého dosavadního života.
Seskákala jsem po schodech do přízemí a chtěla jsem se rozloučit s novým párem, ale když jsem je spatřila tak jak je bůh stvořil, tak jsem raději zmizela a utíkala ke dveřím, protože mnou trklo poznání, proč si ten podělaný Bieber vybral právě brunetku - byla oproti mě dost obdarovaná na určitých místech a při tom štíhlá. Já byla jako nějaká anorektička, která už ani nevěděla, co je jídlo.
Otevřela jsem vchodové dveře a tam spatřila svého otce i s brunetem, který se tak různě culil, a tak jsem neobratně zabouchla dveře tím způsobem, že jsem si kus svetru skřípla - jo, byla jsem moc šikovná a roztržitá.
„Ahoj, ty moje pako,“ všimnul si mě okamžitě můj rodič v obleku - to mě hned zaujalo, protože tenhle nosil málokdy, protože byl od Gucciho. „Nechápu, jak se ti to povedlo,“ dostal ze sebe, když spatřil jak se tam divně kroutím a to se už Kyle smál naplno. Věřím tomu, že to musel být vtipný pohled, ale mě se to nezdálo dvakrát vtipné.
Kyle ke mně i se smíchem přišel a pomohl mi otevřít dveře, které se díky svetru otvírali vážně špatně a já byla vděčná, že mě tu takhle vidí on a ne třeba Baylee, na kterou bych se dnes nemohla už ani podívat, jak bych jí byla znechucená. „Tak hotovo,“ prohrásil s úsměvem a neodpustil si plácnutí po mém zadku. Naštěstí byl svetr celý a v pořádku.
„Děkuji,“ pronesla jsem ztrápeně a objala taťku, který to celé pozoroval. Už jsem se chystala odejít, když jsem si vzpomněla na to, co se děje u nás doma. „Šla bych radši vzadním chodem a rychle do ložnice, protože to, co tam dělá Dylan, vidět nechceš.“
Na to moje slova se oba muži v mém okolí začali smát a taťka pak už jen klidněji dodal, že si ještě skočí pro papíry a domů se vratí později i s jídlem.
Kyle se s mým otcem slušně rozloučil, a pak se podíval na mě. „Vypadáš jako hromádka neštěstí, zlato.“ Chytil mě za ruku a já ho nechala - neviděla jsem v tom nic špatného.
„Taky se tak po dnešku cítím, protože kluk, do kterého jsem bez výhrad zamilovaná ošukal snad všechny, co mohl a ještě po dobu naše vztahu. To chceš,“ vykřikla jsem a rozbrečela se dnes už znovu. Tolik mě to všechno bolelo. „Co, je se mnou špatně?“ Ozvala jsem se už klidněji, když jsme kráčeli po naší ulici směrem k parku.
On se zastavil z ničeho nic uprostřed cesty a drsně si mě otočil, tak abychom se dívali tomu druhému do očí - u mě to tak nešlo, díky mé výšce, ale on měl výhled dokonalý. Vážně. Taková malá zoufalá, ošklivá holka, co není schopná se ani držet dál od svého nejlepšího kamaráda. „Colette Elodie Amory Lee, vzpamutuj se!“ Zatřásl se mnou a já bolestně sykla. „Jsi ta nejkrásnější a nejnevinější dívka v tomhle zkurveném městě. A tohle je jeho chyba, protože jsem mu říkal, že bude lepší, když se to dozvíš od něho než od ostatních a ještě k tomu takovýmhle posraným způsobem.“
„To myslíš jak?“ Nechápala jsem to, protože to mi řeknul Blake a teprve tak hodinu zpátky, možná dvě.
„Vím to a je mi z toho trochu blbě, ale chápu vás, protože s tím, co vím a s tím jaká to byla situace, tak se to dá chápat,“ řekl tiše a vtáhl mě do objetí. „Nemůžu ti říct všechno, ale řeknu ti vše, co budu moc.“
