SHAWTY►JUSTIN BIEBER

ⅩⅩⅩⅠ. / Colette

Crrr.

Tenhle otravný zvuk jsem neslyšela už celé dny, ale dneska je den, kdy končí škola a já si jdu pro vysvědčení. Jestli někdo čekal, že budu oblečená jako princezna, tak se celkem sekl, protože jsem se oblékla jako každý jiný den.

Byla to jen škola a já byla teprve druhý den jakžtakž v pořádku. Nešlo mi se pořádně uzdravit a to mě kazilo plány na prázdniny, protože jsem se chtěla jed podívat do L.A. za Dylanem a Blake se mnou chtěl oslavit konec třetího ročníku. Také jsem se bála toho, jak zvládneme ten poslední, ale můj světlovasý kamarád byl posedlý myšlenkou, že to nezvládne a já půjdu na vysokou bez něho. I kdybych měla všechny podplatit, tak on to prostě dá a je mi úplně jedno zda chce nebo ne.

V kuchyni jsem sebrala jablko a vydala se směr škola loudavým tempem, jako kdyby šla někomu na pohřeb. Nechtělo se mi nikam jít.

„Kde si?" vyhrkl okamžitě Justin, když jsem mu zvedla mobil po minutě vyzvánění, netušila jsem kam jsem ho dala. „Myslel jsem, že tě odvezu," zamumlal už víc v klidu a já se usmála. Bylo to milé.

„Jsem už na cestě do školy. Je to jen kousíček," uchechtla jsem se a pokračovala: „Taky tě zdravím, brouku."

„Už jsi asi v pořádku, když jsi už zase drzá. Neboj, já si tě srovnám," zasmál se a já s ním. Měl pravdu, protože dneska mi bylo celkem i dobře a moje nálada byla celkem fajnová. „Tak se zastav, miláčku, protože tě už vidím a nasedni si," řekl a já si jen pomyslela, že jeho tvář musí zase zdobit jeho typický úšklebek, když típnul hovor.

Vážně tedy zůstala stát, hned po té, co jsem došla blíž k silnici a ani ne za pár sekund vedle mě smykem zastavilo jeho auto, které se lesklo novotou. Nad tím jsem protočila oči, nechápala jsem to jak někdo mohl utrácet za auta jako já za mikiny. A navíc, kde na to bral? Když přede mnou stálo naleštěné červené ferrari. Nechce mi to vysvětlit? S těmihle a podobnými myšlenkami jsem si přisedla na místo spolujezdce.

„Ahoj, shawty," zámeček okamžitě, když mě spatřil a já musela být v tu chvíli rudá až na zadku. Jeho milé chování, na které jsem nebyla teď moc zvyklá mě stále vivádělo z míry, hlavně když jeho hlas byl něžný a možná i láskyplný. „Řekl bych ti připoutej se, ale tohle auto žádné pásy nemá."

„Cože?! Jak nemá pásy? Tak já s tebou nikam nejedu," začala jsem vyvádět, když jsem vážně žádné nenahmatala. Bála jsem se.

On mě pohladil po stehně, by mě to gesto i uklidnilo, ale teď jsem měla vážně strach. Rychlá jízda a ještě s ním nebylo nic, co by patřilo na můj seznam přání, ale samotný on ano. „Klid, miláčku. Miluji tě, nezabil bych tě v autě, ale v posteli mě to láká," pronesl ponstichtivě a já se musela usmát. Tuhle jeho stránku jsem zbožňovala.

Na to jsem mu neodpověděla a jen se opřela hlavu o okýnku, protože jsem netušila, co mu na to mám říct. Za pár minut jsme dojeli do školy a já s výrazem plný nechuti vylezla z auta následně po Justinovi, který měl dneska nějakou dobrou náladu. Urovnala jsem si mikinu a rozhlédla se kolem sebe. Lidi na náš pár divně koukali, ale to mi bylo jedno. Já hledala jen dva lidi, možná tři, ale jinak mi celá škola byla někde.

„Oh, zlato, pojď. Nebude se přece nechávat očumovat. Vždyť na nás koukají jako pes na kost," zasyčel blonďáček, který se vedle mně zjevil jako duch a já nahmatala jeho ruku, abych si propletla prsty s jeho, ale on si mě místo toho přitáhl na svojí hruď a přilepil se na mé rty.

Já mu to s nadšením oplatula. Milovala jsem jeho sladké rty, ale ještě víc jsem zbožňovala to, když zapojil do naší malé hry i svůj hbitý jazýček, který uměl spoustu věcí a já si nemohla nikdy stěžovat.