Ptala ses jestli tě miluji a já ti musel odpovědět, že ne, protože moje láska k tobě byla mnohem větší než jen to jedno slovo. Ale ty jsi byla mojí odpovědí, tak zklamaná... A já potom pokračoval ve své odpovědi dál. Nemohl jsem tě nechat myslet si, že moje srdce je schopné fungovat bez mé lásky k tobě. Prostě nemohl, i tak jsem jí zničil. Promiň.
21.9.2014 J.
Usmíval jsem se na svojí malou brunetku, která se radostně divála na koťátko, které jsme potkali v parku. Mazlila se s ním, hladila ho, šišlala na něj a hlavně i jemu se její zájem líbil. Vesele jí skákal po prstech, vrnělo při každém pohlazení a mňoukalo, když se od něj trošku odtáhla. Tak moc roztomilý pohled to byl.
„Ach, shawty, ty jsi tak moc sladká," zaculil jsem se na ní a věnoval jí jeden ze svých pohledů plné lásky, který patřil jen jí. „Půjdeme na zmrzku?"
Její odpovědí byl jen úsměv směřováný ke mně a smutný pohled ke koťátku. „Tak se už musíme rozloučit, miláčku,“ podrbala ho za ouškama a pourpavila si svojí kostkovanou sukni, která se mohla chlubit fialovou barvou - a jak jsem byl poučen, tak přesněji řečeno levandulovou. „Mě se taky nechce, ale nemůžu tě tu drpat až do noci, koťátko,“ usmála se na něj a zvedla pohled ke mně: „Půjdeme?“
„Jasně, čekám celou dobu jen tebe,“ zazubil jsem se na ní a propletl si s ní okamžitě ruku, protože jsem tušil, že by byla schopná si to chlupaté mourovaté klubíčko vzít domů.
~
Típnul jsem cigaretu o okenní parapet vedle sebe a uchechtnul se nad tou sentimentální vzpomínkou, protože tehdy byla vážně jako lilie - stejně nevinná, čistá a krásná. Ne, že by teď nebyla, ale lhala mi... A to mě svým způsobem urazilo a zklamalo, i když jsem přesvědčený, že nemám právo se takhle cítit. Já jí zklamal ještě dřív, než vůbec odjela do L.A. To já strkal ptáka do jiný a já ji nepoznal. A vážně mě sralo, že ten pitomec Blake jí poznal a s ním i ta čubka, která ničila životy.
Věděl jsem, kdo už Colette je, ale svým způsobem jsem měl ještě stále, co objevovat, protože oba jsme byli jiní než kdysi a to mě taky vytáčelo. Zase jsem to byl já, kdo se změnil víc, protože ta malá brunetka si stále zachovala to svoje osobní kouzlo, které mě k ní táhlo a já měl před ní ještě tolik tajemství, které mohlo ten znovu rozvíjející vztah pokazit. Cítil jsem se k vůli tomu špatně. Nemohla to být jednou ona?
Odpověď je ne.
Nikdy by nemohla, už jen protože se mi vlastně přiznala, i přes to že to nebylo moc dobrovolné a já ji to donutil vykřiknout.
„Kámo, půjdeš si ještě dneska zahulit ke Kylovi?“ přiřítil se ke mně můj kámoš Nash a já jen zakroutil hlavou - nechtělo se mi jít k tomu kreténovi, který si myslel, že bude balit mojí holku. Vždycky byla moje.
Otočil jsem se k němu a jen se uchechtnul nad jeho mikinou, která nesla nápis Antisocial. Vážně jim byl, jen když nešlo o chlast, fet a dřív holky, ale teď už je delší dobu pod pantlofák a jeho blondýnka si ho hlídala. Nedělala scény, když někam šel, jen vždycky všem holkám vysvětlila, že on je její a on věděl, že kdyby jí nějako ublížil, že mu Miley nedá další šanci. „Dnes k tomu debilovi nejdu, mám už jiné a snad i lepší plány,“ zamračil jsem se a on jen pokrčil rameny.
Bok po boku jsme se vydali ke škole a společně protáčeli oči při tom, jak se na nás všechny holky dívaly a vystrkovali kozy. Bylo to odpudivé a ony si to vůbec ne uvědomoval, bylo mi jich k vůli tomu líto, protože přesně tenhle typ holek měla většina kluků jen na to je jedno a bylo úplně jedno, že jejich povahy byly dokonalé. Prostě šlo jen o jejich vystupování.
ČTEŠ
SHAWTY►JUSTIN BIEBER
FanfictionKdo mohl předpovídat, co všechno způsobí návrat malé brunetky, kterou všichni znali jako tu holku, co zlomila srdce blonďákovi, který si teď nechává roztahovat nohy na potkání? Ale ani přes tu obrovskou bolest, kterou mu způsobila, tak nebyl schopný...