Kdo mohl předpovídat, co všechno způsobí návrat malé brunetky, kterou všichni znali jako tu holku, co zlomila srdce blonďákovi, který si teď nechává roztahovat nohy na potkání? Ale ani přes tu obrovskou bolest, kterou mu způsobila, tak nebyl schopný...
Jedním pohybem mě donutil otočit se k němu čelem a přimněl mě tak čelit jeho sladkým karamelovým očím. Prstem mi přejel po vrchním rtu a smyslně si navlhčil ty své. Byla jsem jím celá pohledná bez schopnosti pohnout se.
„Jsi jak panenka, se kterou si teď můžu dělat, co chci." Díval se mi do očí a zmáčkl mi pas. „Jsi tak hubená, že se bojím, abych tě nepolámal. Jsi tak křehká... Ale i přes to všechno si přeju, abych si tě mohl tvrdě vzít," ušklíbnul.
Zachvěla jsem se. Po zádech mi přejel mráz a tváře se mi zbarvily do ruda. „Proč to neuděláš?"
„Nemůžu," odsekl a na čele se mu udělala vráska. „Ne, když jsi byla ještě před chvílí tak vyděšená... Vypadala si chvíli jako smrtka," zachichotal se. Byl to roztomilý zvuk.
„Ach... Citlivka Bieber," zasmála jsem se mu, ale jeho mračící tváře a oči, ale které mě propalovaly skrz na skrz, mě hned donutily přestat. Upřímně byl celkem děsivý.
„Neprovokuj, shawty." Jeho rty si smyslně pohrávaly s oslovením. V ten moment bych přísahala, že kdybych na něm neseděla, tak by se moje nohy staly želém a já bych následně líbala zem. „Odvezu tě domů..."
Nezdál se mi, že byl nadšený z toho, že se mnou má ještě trávit nějaký čas. Kdysi byl nadšený z každé minuty, kterou jsme spolu mohli strávit. Já ty chvíle s ním milovala. „Nemusíš," špitla jsem a rychle se postavila.
Chytil mě za ruce a znovu si mě stáhl na klín. „Nemusím, ale chci," zašeptal a zkousl mi znobu ušní lalůček.
Po celém těle mi přejel mráz a já se pod jeho dotyky celá chvěla. Chvíli jsem si dokonce myslela, že se rozteču jako zmrzlina v tom největším horku, ale nestalo se. Jen mě připravil o všechna slova a rozbušil moje srdce, tak jako nikdy - teda pokud nepočítám jeho vyznání lásky.
Otočil si mě na klínu a zadíval se mi na rty. Svýma karamelkama je přímo hypnotizoval a já si nevědomky přejela jazykem po rtech, abych si je trochu navlhčila. Zkousl si ret a pravou rukou mě chytil za obličej. Prstama mi přejížděl po linii brady a zanechával za sebou jen spoušť v mém srdci. Chytila jsem ho za boky a snažila se zklidnit svůj splašený dech.
On působil klidně a vyrovnaně, ale i tak jsem v jeho očích mohla spatřit nejistotu a strach.
Naklonil se ke mně snad ještě blíž, pokud to vůbec šlo. Mohli jsme slyšet jak tomu druhému srdce bije jako na poplach. Naše nosy se jemně dotýkaly a náš nepravidelný dech narážel do toho druhého. Zavřela jsem oči a jeho rty se dotkly těch mých.
Nejdříve to bylo jemné a nevinné, jako kdyby se ptal zda může. Moje rty začaly spolupracovat s těma jeho. Bylo to jako dokanalá synchronizece not a tonů. Cítila jsem se, jako kdyby uvnitř mě něco vybouchlo. Ten moment mi přišel tak správný a dokonalý... Bylo to tak moc intenzivní. Celým svým tělem jsem vnímala jen jeho rty a svůj tlukot srdce.
Ale jak už to bývá i tahle krásná chvíle až moc rychle skončila. Odtáhl se ode mně a já překvapeně otevřela oči. Nechtěla jsem, aby to skončilo.
I se mnou v náručí se zvedl a v tichosti došel až ke svému autu. Jen mi otevřel dveře a sám obešel auto. Nastoupila jsem do vnitř a zabořila se do sedačky. Přála jsem si zmizet. Nemyslela jsem si, že se ještě někdy políbíme a rozhodně jsem nečekala to, jak to na mě zapůsobí.
Nastartoval a auto se rozjelo. Mezi námi bylo jen trapné ticho, kdy jsme ani jeden nechtěl na toho druhého promluvit. Byli jsme donuceni to přerušit, když se mě zeptal, kde bydlím a já mu musela odpovědět.
Zamračil se, jak jsem čekala, protože jsem v něm bydlela i před tím, než jsme se na rychlo odstěhovali zpět. Nikde jsme ten dům ani neprodali, protože maminka říkala, že se nám bude ještě hodit a já jí věřila stejně jako otec. Bylo pro nás oba nedílnou součásti, a když odešla tak nás to nezlomilo, jak mnohdy můžete slyšet od někoho jiného, protože my na ten den byli připraveni celé roky a ona nám dost pomohla s tím, abychom se s jejím odchodem smířili.
Auto zastavilo a já jsem otevřela dveře, abych utekla pryč, ale nakonec jsem mu ještě zašeptala na rozloučenou, že náš polibek byl krásný. Nic jsem si neslibovala, ale i tam mě zklamalo to, že dveře od spolujezdce zabouchnul přímo před mým nosem a okamžitě odjel pryč.
~
Následující dny jsem se ve škole všem vyhýbala a doma jsem jen ležela v posteli, a při tom jsem tupě zírala do stropu. Nechtěla jsem se s nikým bavit a hlavně ne s ním.
Celkem se mi to dařilo až do čtvrtka, kdy si na mě počkala Nina s Blakem a nedonutili mě do toho, abych jim vše řekla. Cítila jsem se v tu chvíli jak u výslechu, ale Blakův pohled mi říkal, že to ještě není konec - jeho jsem nedokázala obelhat.
A také proto jsme v pátek večer seděli u mně v pokoji a já mu vše po pravdě řekla.
„On tě jen políbil?" ptal se stále dokola můj blonďatý kamarád a já přikyvovala. „Nějak mi hlava nebere, že Justin omrdám vše, tě jen políbil a nic víc..."
Zničeně jsem si složila hlavu do klína. „Nechápu, co se tam stalo," špitla jsem pro změnu já.
„Co, na tom nechápeš? Chce tě." Zakroutil hlavou Blake a podíval se na mě jak na debil a. Já byla debil, ale jen když byl Justin poblíž mně a u všeho, co se ho týkalo. Byla jsem prostě celičká jeho.
Smutně jsem se usmála. „Nechce mě, chce moje tělo. Netouží po ničem jiném než po tom, aby v ágonii křičel moje jméno a pak odešel. Chce jen jednorázovku, která se nebude opakovat... A která nic neznamená," zašeptala jsem z ničeně. „On nechce mě... Colett. On chce jen prázdný sex, který mu umožní zapomenout na to, co jsem mu způdobila."
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
blake69, justinbieber, ninaspeeds, louispds a dalším 197 lidem se to líbí.
colleteamory Jsem šťastná, pokud jsi šťastný i ty 👻
