ⅩⅩⅠⅤ. / Colette

3.2K 132 14
                                    

„Já to tak nemyslela," zašeptala jsem potichu a vyskočila z jeho postele, i když jsem do něj okamžitě narazila, a tak jsem jen zamumlala jen tiché promiň a snažila se zmizet. Ani jsem si neprohlédla, jak jeho byt vypadá a to mě to vždycky zajímalo. Byla jsem, ale moc zaneprázdněná tím, že jsem musela zmizet, ale i tak se mi to nedařilo, protože jsem nemohla najít vchodové dveře a tak jsem po zdi na chodbě sjela dolů a rozplakala se.

Během chviličky z pláče byl histerický záchvat a z mého srdce prach. Moje mysl byla stále omámená vším tím alkoholem, co jsem za ten večer spořádala, ale teď myslela až moc střízlivě.

Věděla, co to znamená.

Až moc dobře jsem si byla vědoma toho, co jsem provedla, a co vše jsem tím ztratila. Už nikdy mě nebude milovat. Už se mnou nepromluví a já už nikdy nebudu vědět jaké to je být zamilovaný do někoho až k zbláznění.

Přes ty vzlyky jsem skoro i přeslechla přibližující se kroky ke své maličkosti, a tak jsem se snažila rychle otřít už rozmazanou řasenku smíchanou se slzami. Nasadila jsem křečovitý úsměv, i když jsem se vůbec necítila šťastná.

„Colette," vydechl u mně a klekl si ke mně. Já se celá ještě víc rozklepala a on svými obrovskými dlaněmi sevřel můj obličej. „Já..." zašeptal a odmlčel se. Nedejchala jsem a ani jsem neměla jak, moje tělo mi vypovědělo službu.

Nevím, jak se to stalo, ale najednou mě objímal a líbal. Nebránila jsem se, i když jsem byla zmatená, protože tohle byla stále jedna z těch dobrých možností a já to nechtěla zkazit. Nechala jsem jeho rty dělat si s těmi mými, co chtěl, měl na to právo. Jemně jsem mu zkousla dolní ret mezi zuby a říkala si, jak tohle může jen skončit. Zahodila jsem tyhle myšlenky někam pryč a naplno se oddala jeho sladkým rtům, které na ty moje hrubě dorážely.

Po pár minutách, které uběhly vážně rychle se odtáhnul a já se na něj vyčkavě podívala, i když moje první a skvěle instinkty radily: uteč rychle a daleko!

„Co si mi to jen provedla," zašeptal a prohrábl si své blond vlasy, které trčely do všech stran. Bylo to tak moc žhavé. On byl žhavý. Opřel se čelem o to mé a já na něj upřela jen pohled, který vyčkavál a vlastně ani nic nečekal. „Kurva tak moc jsem z toho všeho mimo. Ty si mi po celou tu zasranou dobu lhala a tvářila se, jako někdo jiný," řekl pevně a pokračoval: „Nechápu, jak sis mohla myslet, že ti to projde, ale ono ti to vlastně do prdele procházelo! A já tě musel tak sakra zklamat, tak moc," zašeptal a snad poprvé za celou tu dobu jsem viděla v jeho očích slzičky.

Já se zmohla jen na to, abych ho obejmula a hladila po zádech. „Věř mi nebo ne, ale já tě miloval... A tohle mě dojebává ještě víc jak tvůj odchod..."

„Mám jít pryč?" zeptala jsem se potichu, protože jsem nevěděla, co říct, ale jakmile jsem vypustila svojí otázku, tak jsem musela pokračovat. „Aby si věděl, tak mě nejvíce zklamalo to, že si šukal jinou zatímco já ti věnovala svoje poprvé."

To jsem trochu lhala, protože mě nejvíce zklamalo to, čím se stal, ale očividně k tomu měl našlápnuto už před tím a o to víc mě to zlobilo. Mohla jsem s ním nic nemít, ale na toho jsem ho asi až moc milovala.

„Nechápu to. Proč jsi dělala, že jsi někdo jiný? Proč jsi všem tak dokonale lhala? Kurva proč?! To jsem ti nestál ani za tu zkurvenou pravdu?" Jeho hlas křičel stejně jako moje srdce. Nedivila jsem se, že měl vztek a to byl možná důvod, proč jsem u něj stále zůstávala. Patřila jsem mu a bylo úplně jedno, co udělá. „Milovala si mě vůbec někdy? Protože jinak si neumím vysvětlit to, proč si mě nechala tak trpět a proč si mě musela znovu okouzlit," pronesl tiše a jeho slova ještě dlouho doznívala po chodbě. „Cítím se tak hloupě... Měl jsem tě poznat, vždyť si furt tak zasraně stejná!"

„Asi nejsem, když si mě za tu dobu nedokázal odhalit. Bylo tolik příležitostí! Dokonce to věděla i ta děv-"

„Nemluv sprostě, miláčku," skočil mi do mé rozzuřené řeči klidně a naklonil se ke mně. „Z tvé pusinky-"

Tentokrát jsem ho prěrušila já, protože jsem v tuhle chvíli nebyla nijak extra zvědavá na jeho pervézní poznámky. Vůbec se sem teď nehodily, ale bez nich by to nebyl on. „Ta děvka to věděla celou dobu! Nevím jak, ale věděla. I Blake mě poznal a to mě prosím ani nešukal, jak by si řekl ty. Tak mi řekni, kde se stal problém?! Možná jsem to až dokonale zamaskovala, ale mělo to chyby a velké," odmlčela jsem se, abych znovu nabrala dech, protože tohle mě vyčerpávalo. „Stejný dům, škola, v podstatě i nejlepší přítel, řeč, oči a mnohem víc! Ale i tak ti to nedošlo a tolik jsem se vážně nezměnila. Jen jsem vyrostla a začala se jinak oblékat." Ke konci jsem už jen šeptala a nechala znovu téct ty zpropadené slzy.

Jediné, co v tu chvíli udělal bylo, že si mě přitáhl blíž k sobě a ruce mi přitisknul na záda, i přes to vše mě to, ale úklidňovalo, protože on byl vždy ten, kdo mě měl jako na dlani.

„Možná tomu nebudeš věřit, ale na ní jsem ukojil jen tu spalující nadřazenost vůdči tobě. Byla jsi tak nevinná a stále jsi. Aspoň v tomhle směru," zamračil se a promnul si bradu mezi prsty. „Tak moc mě to mrzelo, mrzí a bude mrz-"

Nevím, proč, ale přerušila jsem ho. Ne, slovy, ale svými rty které jsem natiskla na ty jeho a snad poprvé jsem to byla já, kdo na ty druhé dotíral. Rukou jsem mu bloudila pod tričkem a slintala nad tím, jak moc vypracovaný byl. On nebyl s tím, ale vůbec po zadu. Jeho ruka už nespočínala na mých zádech, ale na prsech a všude, tolik mě jeho dotyky spalovaly. Naše rty hrály hru na živit a na smrt. Ani jeden nechtěl být po zadu a možná to bylo TO velké TO, které vedlo k tomu dalšímu velkému TO. Jazyky jsme měli do sebe propletené, tak jako kdyby se už nikdy neměly rozpojit a naše těla ta plála po neukojené touze, potlačovánou po celé ty měsíce. Bylo to jiné než předtím, protože teď jsme to zase byli my.

On a já.

Já a on.

justinbieber, blake69, connorisbest, bayleenoor, loveyourself, honey

Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.

justinbieber, blake69, connorisbest, bayleenoor, loveyourself, honey.xx a 704 dalším lidem se to líbí.

coletteamory "sladké zapomnění"

K TOMUTO PŘÍSPĚVKU BYLY ZAKÁZÁNY KOMENTÁŘE.

Nová kapitola! Lol taky se divíte, že tak brzy? Já taky... :c
Přečetla jsem si dva tak úžasné komentáře a hlavně ten jeden byl tak dlouhý! Až si ho ani po těch pouzách nezasloužím, děkuji! 💓 A ten druhý od někoho, kdo narozdíl ode mně už na Wattpadě něco dokázal a já doufám, že tohle jednou bude někdo říct o mně. Děkuji moc, jsem za vás tak vděčná, zlatíčka!

nová kapitola: nejspíš v úterý, možná už zítra. V úterý, ale určitě!

SHAWTY►JUSTIN BIEBERKde žijí příběhy. Začni objevovat