Sestra Harryho Pottera

16.Prázdniny a útok

„LILIANO POTTER! OKAMŽITĚ SI PŘESTAŇ MĚNIT VLASY!" Zavřískala teta Petunie když jsem si v obýváku přeměnila vlasy z blond na tmavě modré. Jen jsem se zakřenila a nechala je tak jak jsou. Věděla jsem že ji to rozzuří.
Byl velice teplý letní večer asi nejteplejší tohoto léta. A to už bylo co říct. „Jdu ven." Oznámila jsem. Harry v domě nebyl. Věděla jsem kde je. V záhonu tulipánů pod okny a poslouchal zprávy. Nic zajímavého se v nich neříkalo. Vyšla jsem ze dveří a klekla jsem si. Po kolenou jsem k němu přešla a lehla si vedle něj. Takhle jsme spolu leželi nejednou.

Věděla jsem že to bude jen na chvilku než pojedu do Bradavic. Až tam zahájím pátý ročník budu muset být jako pravý Zmijozel.
Do Bradavic jsem se těšila. Hlavně na Pansy a Lyru. Ale ač mi to nebylo milé v myšlenkách se jsem se neustále vracela j bělovlasému chlapci. Na konci ročníku se k ní začal chovat jinak. Mile, vlídně a hlavně už na ní nepokřikoval jako James Potter.
Samozřejmně Pansy žárlila takže se spolu nejednou pohádali, ale vždy se usmířili.

PRÁSK!

Leknutím jsem se vymrštila do stoje a praštila se o parapet. Harry na tom byl stejně. Sykla jsem a ochmatala si postižené místo. Opatrně jsme se přesunuli tak aby nás nebylo vidět.
Ten zvuk jsem znala. Někdo se právě přemístil ze Zobí ulice. Rozhlédla jsem se a nikdo tam nebyl. Jen nějaká číča přeběhla ulici a schovala se pod auto.
V okně se objevila hlava strýce Vernona. Rozhlédl se, ale nás dva neviděl.
„Co to sakra bylo? Jestli to byli ti dva tak je osobně uškrtím!" Zavrčel.
„Klid drahý. Nejspíše to byl jen nějaký výfuk auta." Chlácholila ho teta. Ale zněla také vyděšeně. Hlava strýce zmizela.

Opatrně jsme vyšli na ulici a mířili si to k opuštěnému dětskému hřišti na rohu Magnóliové ulice.
Když jsme tam došli tak jsem se posadila na houpačku a Harry vedle mě.

Najednou se ozval něčí smích. „Viděli jste jak se tvářil? Opravdu k nezaplacení, že Vazoune?"  Uvědomila jsem si že to musí být Dudleyho parta. A opravdu. Jakmile se objevili na ulici a zmerčili nás tak se k nám vydali.

„Hlavně klid Harry." Zamumlala jsem a vstala z houpačky. Došli až k nám. Pár kluků mě sjelo zrovna ne pěkným pohledem. Zvedla jsem obočí a přistoupila jsem blíž k Harrymu. Zrovna se hádal s Dudleym.
„Ne Cedricku, neumírej." Zapištěl zrovna Dudley. Podívala jsem se na něj a takovou nenávistí, že by donutila i Voldyho couvat.
„Copak Dudlánku ty se nepochlubíš jak ti říká maminka?" Zeptala jsem se ho sladce.
Jen vytřeštil oči a zmkl. S pocitem obrovského žádostiučiněním ( nevím jak se to píše) jsem řekla. „Pojď Harry tihle tupci za to nestojí."

Pomalu jsme šly a slyšeli jsme jak se dohadují. Vešli jsme do tunelu a slyšely jsme jak k nám náš bratránek běží. Omg on fakt běžel. Dámy a pánové to se musí zapsat do historie.
„Hele Pottere a Potterová to jste přehnali." Zavrčel a šel k nám se zaťatými pěstmi.

Náhle se prudce ochladilo. Do tunelu vlítli dva mozkomoři. Dudley upadl a jeden mozkomor mu okamžitě začal vysávat duši či co. Ovšem ten druhý se vrhl na nás. Rachle jsem vytáhla hůlku a matně zaregisrovala jsem že Harry udělal to samé.
„Expecto patronom!" Zaburáceli jsme jednohlasně. Z mé hůlky vylétl koloušek a z Harryho jelen. Oba mozkomoři se okamžitě stáhli a zmizeli.
Klekla jsem si k Dudleymu. Byl jen v šoku. Naštěstí.

Všimla jsem si že Harry s někým mluví. Vstala jsem a viděla že to je naše sousedka paní Figgová. Rychle jsem schovala hůlku.
„Neschovávejte tu hůlku děti, mohli by se vrátit." Řekla.

Pomalu jsme šly Magnóliovou ulicí. Harry musel Dudleyho podpírat.
„Ehm paní Figgová jak víte že jsme kouzelníci a věděla jste že to byli mozkomoři? Vy jste taky kouzelnice?" Optala jsem se.
„Drahá vím o kouzelnickém světě. Ne nejsem čarodějka ale moták. Brumbál mi řekl abych na Vás trochu dohlédla kdyby se něco stalo. Udělala jsem dobře když jsem poslala pana Tlapku aby na vás koukal. Ten darebák Mundungus opustil své místo dřív než mu skončila hlídka. Já ho rozrhnu jak hada." Řekla roztrpčeně.
„Cože? Oni nás hlídají, ale proč? My se o sebe dokážeme postarat sami!" Stěžoval si Harry.
Došli jsme so Zobí ulice a zastavili se u domu číslo 4.
„Dávejte na sebe pozor a nevycházejte z domu." Varovala nás a zmizela k sobě domů.
Dovlekli jsme Dudleyho do obýváku a strčili ho na gauč.
„Proboha Dudlíčku. Vernone můj ty bože pojď sem. Dudlánkovi se něco stalo."  Zavřeštěla teta.
Strýc přešel od lednice k Dudleymu.
„Kdo ti to udělal?" Prskl.
Dudley mátožně ukázal na nás dva. Strýc už se nadechval ke křiku když se najednou objevila sova. Přilétla oknem a majzla s sebou o futra. Ale hned vstala a upustila dopis. Otevřeným oknem zase hned odletěla. Dopis se vznesl a zformoval se do podoby úst a začal mluvit.
„Vážený pane Pottere a slečno Potterová. Oznamujeme Vám že jste dnes v 9 hodin a 23 minut použili patronovo zaklínadlo za přítomnosti jednoho mudly. Tímto Vás vylučujeme z kouzelnické školy čar a kouzel v Bradavicích. Dostavte se laskavě 9 srpna na ministerstvo kouzel k disciplinárnímu řízení.
S přaním pevného zdraví. Mafalda Hopkirková

Koukala jssm s pootevřenou pusou.
„Spravedlnost!" Ozval se škodolibě strýc Vernon.