Sestra Harryho Pottera

43. Obr dobr

Po našem vítěství vládla mezi kolejemi ještě větší nenávist a rivalita. V Neděli zase hráli červení s havrany, ale už to bylo marné. Bylo jasné, že famfrpálový pohár je náš a s velkou pravděpodobností i ten školní.  

To velké vítěství jsme oslavili. Zatrhl nám to až Severus kolem jedné ráno. ,,A dost, děláte ještě větší rámus než Nebelvír!" Ječel na nás. Já už jsem měla trochu upito a tak mi nic nebránilo v drzosti. ,,Zmijozel musí být v něčem lepší pane." Celá kolej se chechtala a Severus měl co dělat, aby udržel kamenný výraz. Nakonec jsme se uchýlili do ložnic pod pohrůžkou trestu. Ráno nebylo nejlepší.  Já toho z naší čtyřky vypila nejmíň a tak jsem byla celkem v pohodě, ale i tak jsem se vymotala z postele a a cupitala ke klukům pro lektvar proti kocovině.  Vyšlapala jsem schody a v začala jsem hledat dveře kluků. Asi v polovině chodby jsem natŕazila na nějakého kluka co chrápe na chodbě. Mám dojem, že to byl Fobos a tak jsem se rozhodla pomstít. Vytáhla jsem hůlku a tiše si klekla k jeho hlavě. Jednoduchým kouzlem jsem mu obarvila vlasy na růžovo a nechala tam mu narůst parohy. Tiše jsem se uchichtla a raději šla dál. Na konci chodby byli dveře a vedle nich stříbrná cedulka. 

Malfoy Draco

Zabini Blaise

Villars Jack

Hale Thomas

Otevřela jsem dveře a naskytla se mi podívaná pro bohy. Thomas ležel v křesle a hlavu měl zvrácenou v zad a slintal. Blaise ležel na posteli a rukama i nohama objímal Thea. Něco u toho mumlal, ale tomu jsem nerozuměla. Nejlíp na tom byl asi Draco. Ležel sice na posteli obráceně, ale alespoň nikoho neobjímal. Byl jen b boxerkách a v růžové podprsence. Počkat, to je podprda Theresy. No nic. Rychle jsem si přivolala foťák a rychle je všechny vyfotila. Zase jsem so schovala a přemýšlela jak je vzbudit. Dostala jsem úžasný nápad. Přeměnila jsem dva polštáře na pánve a vší silou jsem jimi mlátila o sebe. Spustilo to bouřlivou reakci. Thomas zaječel a spadl z postele. Jack a Blaise svorně zapištěli a snažili se od sebe odtrhnout. Draco se vymrštil do sedu a majzl se o pelest.  Smála jsem se jako šílená.  ,,Vstávat!" Zaječela jsem a vysloužila si 4 vražedné pohledy. Hodili po mě tři lektvary a já rychle zmizela. Fotky jim pošlu ranní poštou, bude sranda. ¨

Došla jsem do pokoje a hodila holkám lektvar. Rychle ho vypili a hned nabrali zdravou barvu.  Cestou do sovince jsem jim ukázala fotky a všechny jsme se dusili smíchy. Cestou jsem ty fotky rozmnožila na vícero.  Našla jsem 4 stejné sovy pálené a poslala je Dracovi, Theovi, Blaisovi a Thomasovi.  Rychle jsme se vydali na snídani, aby to nebylo podezřelé, ale stejně jim to dojde.  Byla jsem jediná kdo tam byl a tak si dají dva a dva dohromady. 

Došli jsme do síně a posadili se. Vzala jsem si ovesnou kaši a netrpělivě čekala ranní poštu. Konečně se ozval šustot křídel stovky sov a do síně vletěli sovy všeho druhu. 4 stejné sovy letěli k nám a upustili před kluky 4 stejné obálky. Všichni je zvědavě otevřeli a zbledli. Jako jeden muž se otočili ke mě, ale já už tam nebyla. Letěla jsem se smíchem pryč a oni vyrazili za mnou. Běžela jsem přes školní pozemky a děkovala Merlinovi za tvrdý trénink. Nedostihli mě protože jsem si přivolala koště a uletěla jim. Pak to vzdali a mohli jsme jít na hodinu . Do zkoušek zbývali dva týdny a panika na hradě nabírala vrcholu.  Mezi studenty se rozběhl černý trh a já téměř denně zabavovala stovky lektvarů a ,,dračích spárů".  Naší koleji jsme body nestrhávali, ale ostatním ano. Nepomáhali tomu ani Protivovy fórky.  Jednou vyděsil páťačku Magdu tak, že musela na ošetřovnu pro lektvar na uklidnění. Magda když se šprtala v knihovně, tak se schoval za regál a dělal, že ta kniha mluví a navíc ještě házel knihy. 

Po všech hodinách jsem šla do KNP, abych se učila. Tam jsem se učila a zkoušela kouzla z vyšších ročníků.  Jako kouzelnice jsem byla velmi silná. ,,Invisible incubus obviam." Zamumlala jsem a klepla se hůlkou. Měla jsem pocit, jakoby mi po hlavě stékalo vejce a tak jsem věděla, že se mi povedlo. Byla jsem prakticky neviditelná. Rychle jsem kouzlo zrušila a běžela do koleje. 

Další dny probíhali podobně. 

Už byla neděla a my seděli na tribunách. Byl tu i Hagrid. Viděla jsem jak Roger střelil první gól a Ron opět znejistěl.  Koutkem oka jsem zaznamenala jak Hagrid odchází a v patách mu jde Harry a Mia. Rychle jsem se vydala za nimi. Když jsem vylezla z tribuny tak jsem na sebe použila zastírací kouzlo a šla za nimi.  Hagrid je vedl hluboko do lesa. Šla jsem a nimi a snažila se vydávat co nejméně hluku. Konečně se zastavili a já se preventivně schovala za strom. Vykoukla jsem ven a málem to se mnou švihlo. Byl tam skutečný obr. Byl větší než Hagris s Madame Maxime dohromady. Měl malou tupou hlavu a krátké hnědé vlasy. Na sobě měl kousky hnědé vesty a něco jako kalhoty a strašlivě zapáchal. Najednou prudce vyrazil a popadl Miu. 

,,Drápe! Pusť ji! To se nedělá!" Zaječel okamžitě Hagrid . S Drápem to, ale ani nehlo.

,,Drápe!" Zaječela Mia. ,,Polož mě na zem!" 

,,Dělej." Dodal akdyž se obr k ničemu neměl. Dráp se celý zarazil a položil ji na zem.  Pak tam něco mleli, ale to už jsem neslyšela. Slyšela jsem něco v tom smyslu, že to je Hagridův bratranec. No asi hodně vzdálený. Raději jsem už běžela pryč. Takže Hagrid má v lese obra a ministerstvo o tom neví. Tak tohle je asi Brumbálova tajná zbraň. A tak jak koukám tak červení vyhráli. No to je zase den...