Sestra Harryho Pottera

23. Paní Figgová a prefekti

Do místnosti roztřeseně vstoupila paní Figgová. Vypadala velice nervózně. Brumbál hbitě vstal a nabídl ji své křeslo. Pak si vyčaroval ještě jedno pro sebe.
„Co jste zač?" Zeptal se Popletal znuděně.
„Jmenuji se Arabela Doreen Figgová. Bydlím v Kvikálkově. Jsem sousedka Harryho a Lily." Začala vysvětlovat paní Figgová.
„Nemáme v záznamech žádného kouzelníka žijícího v Kvikálkově. Kromě těchto nezletilých." Reagovala okamžitě madam Bonesová.
„Jsem moták. Proto mě asi nemáte na seznamu."
„Tak moták? Jsou motáci schopni vidět mozkomory?" Zeptal se jedovatě Popletal.
„Ovšem, že jsme." Ohradila se paní Figgová.
„No prosím. Tak co nám řeknete?" Zeptal se znuděně Popletal.
„Šla jaem nakoupit krmení pro kočky do nového obchodu na Šeříkovém nároží. Bylo to 2. Srpna kolem 9-té večer. Najednou se velmi ochladilo. A to byl do té chvíle velice teplý letní večer. Vybavovali se mi příšerné věci. Měla jsem pocit jako by se světa vytratilo štěstí. Uslyšela jsem, že se v tunelu něco děje. Šla jsem tam a spatřila je. Byli velicí a měli pláště. Vznášeli se k dvěma chlapcům a jedné dívce. Jeden mozkomor se vrhl na toho Dursleyovic chlapce a ten druhý zase na Lily a Harryho. Ti však vytáhli hůlku a křikli nějaké zaklínadlo. Z hůlky Lily vyběhl koloušek a z Harryho veliký jelen. Zahnal ty dva mozkomory. A tak... to bylo." Dokončila paní Figgová.
„Dobře." Řekla madam Bonesová a poposunula si monokl.
„Bylo to vše?" Zeptal se Popletal nevzrušeně.
„Ano,to bylo vše."
„Dobrá, můžete jít."
Pani Figgová vstala a vydala se ke dveřím. Když paní Figgová odešla Popletal si odfrkl. „To nebyl zrovna věrohodný svědek."
„To bych neřekla." Odporovala mu Madam Bonesová. „Účinky mozkomorů popsala velice výstižně. Neumím si představit, proč by říkala, že tam byli když tam nebyli."
„Že by mozkomorové se zatoulali do mudlovského světa a čirou náhodou tam narazili na dva nezletilé kouzelníky, se mi zdá velice nepravděpodobné." Ušklíbl se Popletal.
„Náhoda to asi nebude Kornéliusi." Ozval se Brumbál.
Ropucha se na lavici nepatrně zavrtěla.

„Dobrá. Budeme hlasovat." Prohlásila madam Bonesová.
„Kdo je pro odsouzení?"
Půl tuctu kouzelníků zdvihlo ruce. Mezi nimi byl i Popletal.
„A kdi je pro zproštění v celém rozsahu viny?" Tentokrát zdvihlo ruce víc než půlka Starostolce. Mezi nimi byla i madam Bonesová.
Popletal se rozhlédl a chvíli to vypadalo že je všechny prokleje. Pak vztekle třískl kladívkem a se značnou nelibostí pronesl. „Zproštěni všech obvinění."
Otočila jsem se radostně na Brumbála, ale už tam nebyl. Vyskočila jsem a popadla Harryho za paži. Poděkovala jsem madam Bonesové a dotáhla Harryho ven.
Hned za dveřmi stál Artur. „Tak co. Brumbál mi nic neřekl." Zeptal se dychtivě.
„Zproštěni všech obvinění." Zapištěla jsem.
Dveře se otevřeli a členové Starostolce vycházeli ven.
„U merlinových vousů. To o Vás rozhodoval celý soudní dvůr?" Zeptal se užasle. Vzápětí zmkl. Ze síně vyšel Percy který nedával vůbec najevo, že svého otce vidí. Nesl se rovně jako pravítko a měl plnou náruč pergamenů. Prošel kolem nich a zmizel.
Jako poslední vyšel ze síně Popletal a žába🐸. Popletal prošel kolem nich jako by byli vzduch. Žabka mi ale věnovala poslední přeslazený úsměv. Ač mi z ní bylo na blití, úsměv jsem jí oplatila.
„Tak už pojedem. Molly dělá karbanátky." Zamnul si ruce Artur a mi vyrazili.

„Já to věděl!" Vypískl Ron.
„Věděli jsme, že Vás nemůžou vyloučit. Neměli dost důkazů." Jásala Mia. Fred, George a Ginny křepčili a zpívali u toho. „Vyhráli to, vyhráli to."
„Tak dost. Buďte tiše." Okřikla je Molly.
„Poslyš Siriusi, Lucius Malfoy byl na ministerstvu a mluvil s Popletalem." Oznámil Harry.
„Myslím, že by to měl vědět Brumbál."
„Vyhráli to, vyhráli to..."
„Tak už dost! Frede... Georgi... Ginny!"
„Harry, Lily pojďte jíst. Celý den jste nejedli." Vyzvala nás Molly. Zatím co jsme jedli tak Harry vyprávěl co se dělo.
„VYHRÁLI TO, VYHRÁLI TO!!!...."
„TICHO!!!" Zaburácela Molly.

Poslední den prázdnin si zrovna uklízela když do pokoje vešla Mia a v ruce měla obálky. „Jsou tu dopisy z Bradavic."
Hodila po mě moji obálku. Měla jsem pocit, že obálka je trochu těžší něž obvykle. Rozřízla jsem obálku a vypadli dva pergameny. První byl soupis a ten druhý....
„Jsem prefektka za Zmijozel!" Zavýskala jsem hlasitě. „Já za Nebelvír!" Zapištěla Mia.
„Půjdu to říct klukům."  A zmizela.
PRÁSK!
V pokoji se objevili dvojčata.
„Tak z Tebe je prefektka." Ušklíbl se Fred. „Ron je taky prefekt." Řekl George.
„Ron? Myslela jsem si že to bude Harry. No, každopádně si na Vás dám pozor kluci." Zamrkala jsem na ně.