Sestra Harryho Pottera

1. Bradavický expres

Od onoho rozhovoru uběhl nějaký ten týden. Během prázdnin jsem se seznámila se svým bratrem a s Weasleyovýma. Jsou to úžasní lidé a nedivím se Harrymu, že je bere jako svoji rodinu.
Nyní sedím ve vagónu Bradavického expresu a čekám až přijdou. Koukám se z okna a prohlížím si rodiny, které se loučí.
Asi o deset minut později konečně přišli. Harry, Ron a Hermiona. Ginny a dvojčata se po cestě odpojili a připojili se ke svým kamarádům. Jelikož jsem seděla u okna, tak si Harry sedl vedle mne a Ron s Hermionou se posadili naproti nám, abychom si mohli pohodlně povídat. Netrvalo dlouho a vlak se začal rozjíždět. Naposledy jsme zamávali Weasleyovým a zavřeli jsme okno.

Asi po půl hodině jízdy se objevil vozík plný sladkostí. Trochu jsem si toho nakoupila protože ráno jsem nesnídala. Byla jsem trochu nervózní ze zařazování a tak jsem si potřebovala posílit nervy čokoládou a cukrem. Spokojeně jsme si povídali o všem možném a najednou se dveře našeho kupé otevřeli.
Stál v nich bledý chlapec, který měl vlasy skoro až stříbřitě bílé. Měl šedé oči a na rtech povýšený úšklebek. Kdyby nebyl ten úšklebek, tak by se mi i líbil ovšem takhle vypadal, jako arogantní zmetek. Za jeho zády stáli dva kluci, kteří vypadalo, jako dva balvani s rukama. Musím říct, že se taky tak i tvářili.
Chlapec si nás přejel pohledem a zastavil se až u mne a u mojí barevné hlavy. ,,Tak je to pravda. Potterová skutečně jede do Bradavic." Pronesl chladným hlasem ve, kterém byla slyšet arogance, posměvačnost a škodolibost.
Lehce jsem se ušklíbla ,,Tak je to pravda. Na této škole jsou očividně vycvičené opice" houkla jsem s jasnou narážkou na jeho doprovod. ,,Jsem Draco Malfoy" Nevšímal si mé narážky a své jméno řekl, jako kdyby šlo o arabského prince. ,, Já mám taky jméno a necpu ti ho" odsekla jsem už nepříjemně. Ten kluk mi lezl krkem už jen svojí přítomností. ,,Vypadni Malfoyi. Nemáš tu co dělat" Řekl Harry poněkud agresivně. Bledolící chlapec na něj stočil svůj zrak a jeho úšklebek se prohloubil. ,,Na tebe nemluvím Pottere. Mluvím na ní." Odpověděl mu nepříliš logicky. ,, Já říkám to samé bloncko. Vypadni" sykla jsem a zamračila jsem se.
,, Ještě se uvidíme Potterová. To si piš" houkl když uviděl, že se všichni zvedáme, abychom je vyprovodili ručně stručně. Skutečně zavřel dveře a zmizel i s těmi svými gorilami.
,, Prosím tě, co to bylo za kreaturu? Nějaká místní barbie?" Zeptala jsem se Harryho. ,, Dá se to tak říct. Je to arogantní zmetek, co si myslí, že je bůh ví co, protože má tatínka na ministerstvu a peněz, že by se dalo v nich plavat." Odpověděl s jistou nechutí Harry.
,,Tak to bude zajímavé. " Uchechtla jsem se pobaveně. Však on ještě uvidí, jen ať si něco zkusí. Poslední kluk, co si na mě něco zkoušel, skončil na ošetřovně.
Chvíli jsme si ještě povídali ovšem začínalo se pomalu stmívat. Společně s Hermionou jsme kluky vyhnali na chodbu abychom se mohli převléci a pak jsme se prohodili, aby se mohli převléci kluci. Můj hábit byl jediný, který byl čistě černý se znakem Bradavic. Zanedlouho ho bude zdobit znak koleje kam patřím a má kravata bude mít také dvě barvy. Všichni si myslí, že to bude Nebelvír ovšem já si to nemyslím. Ale to až později.
Stmívalo se dál a dál až nakonec byla tma. To jsme už zastavovali na nádraží v Prasinkách. Společně s ostatními jsme se dostali ven z vlaku a já zamířila dle pokynů za Hagridem. Měla jsem jet s prvňáky na lodičkách ačkoliv mi to přišlo zbytečné.
Když jsme pluli přes jezero odkud byl nádherný výhled na osvětlené Bradavice, tak jsem měla pocit, že do mojí loďky něco zespodu narazilo ovšem mohlo se mi to jen zdát.
Zastavili jsme se před hlavní branou. Byli jsme na místě...

*Kapitola upravena*