Začít znovu

2

Hermiona ležela na posteli. Hodiny a hodiny hleděla na strop a přemýšlela. Cítila se tak prázdná, hodiny ukazovaly, že jsou čtyři ráno.Někdo zaklepal, vešel malý skřítek a usmál se. ,,Slečna si přeje něco k jídlu?"zeptal se.
,,Ne, ale chtěla bych mluvit s tvým... pánem."řekla.Skřítek přikývl a odešel.Další zaklepání. ,,Omlouvám se, ale je jasné, že když se...stalo to co se stalo...tak spát nebudete."obhajoval se hned ve dveřích.,,Já vím, nemusíte mi to vysvětlovat.",,A proč jsem tedy mě přijít?"zeptal se zmateně.
,,Já...můžu zapnout tu televizi?"ukázala na malou televizi naproti ní.,,Jistě, jinak bych jí sem nenechal přinést."vysvětloval Severus.Hermiona jí zapnula, objevil se obraz moderátorky. ,,Máme pro vás nejnovější zprávy.Ve shořelém domě se našla dvě těla." ukázali fotky domu Grangerových.Severus televizi vypnul a sednul si vedle ní. ,,Měla byste si vzít k jídlu."řekl tiše.Hermioně po tváři stekla slza. ,,Já...nechci."zašeptala a opřela hlavu o jeho rameno.Severus ztuhnul.Ale po chvíli vstal a zamyslel se. ,,Přece vás tu nenechám v tomhle!"Hermiona se na sebe podívala, džíny a upnutá halenka...vážně to nebylo moc pohodlné.,,Ráno pošlu skřítku vám něco nakoupit, zatím..."zamyslel se a odešel z pokoje, když se vrátil v ruce držel černé tričko a župan. ,,Nebude vám Grangerová vadit, že to měl před vámi na sobě váš profesor?",,Ne, moc děkuju."pravila Hermiona a vzala oblečení do rukou.,,Snídaně je v sedm, ale chápu...kdyby se vám podařilo usnout tak spěte klidně do večera.",,To se mi asi nepodaří, ale na chvíli se mi to snad podaří.",,Tak...vás nebudu zdržovat."řekl Severus a odešel.Hermiona si sundala džíny a halenku a oblékla si černé triko.Bylo jí velké a sahalo jí po polovinu stehen.Bylo měkké, zalezla si do postele a uvědomila si, že ta vůně z trička...kořeněná...jí uklidňuje.Jen ležela a vdechovala vůni, měla zavřené oči, ale nespala...

Podívala se na hodiny, bylo půl sedmé a pět minut. Promnula si unavené zarudlé oči a vstala. Oblékla si župan, otevřela dveře a vydala se hledat kuchyň. Zatím to tu neznala, takže pohybovat se po neznámém domě pro ni byl dost těžký úkol. Sešla schody a najednou se začala řídit vůní, zahnula doprava a ocitla se v jídelně a kuchyni zároveň.
,,Vy jste trefila sama?" podivil se Severus, který stál u plotny a míchal vajíčka. ,,Chtěl jsem poslat skřítku, jak vidno nemusím."
,,Hm... Kde to jsem?" zeptala se Hermiona.
,,Můj dům. Tedy moc času v něm netrávím... Je to mé ,,letní sídlo", přes rok se o to starají skřítci a já vždycky přijedu na dva měsíce, abych si odpočinul."
,,Letní sídlo?"
,,Pravda, sídlo je přehnaně honosné slovo, je to malý dům, ale zahrada je velká. Patřilo to mé babičce a ta milovala květiny, všude okolo vás je zahrada. Sto metrů od domu je rybník a les."
,,Babičky? Vaši rodiče tu nežili?"
,,Ne," odpověděl Severus a posadil se.
,,Kolik tenhle dům má místností?" vyptávala se dál Hermiona.
,,Kuchyň, dvě ložnice, koupelna, toaleta, předělaná půda - tam bydlí skřítci, obývací pokoj... To je asi všechno. Další otázky o půdorysu vám těžko zodpovím," pravil.
,,Jistě, omlouvám se."
,,Klidně běžte nahoru, jestli nic nebudete jíst..."
Hermiona zatřásla hlavou.
,,Chci tu být."
Severus se zatvářil překvapeně, ale nic neřekl.
,,Chcete něco určitého koupit? Kdyby ano, napište to na papírek, aby si to skřítka mohla vzít s sebou."
Hermiona vzala malý papírek a začala psát základní věci.
,,To bude asi všechno," řekla.
,,Dobře. Zamio!" zavolal Severus, přiběhla malá skřítka a vzala si papírek. Chvíli jen tak postávala a prohlížela si kuchyň. Hermionu stálo spoustu energie, aby neplakala. Cítila však, že brzy se znova zvedne vlna smutku.
,,Já už asi půjdu nahoru," pravila Hermiona.
,,Jistě," přitakal Severus. Nepohlédl na ni. Nechtěl ji otravovat, ani rozesmutnit, ani jí zhoršovat náladu. Naprosto nevěděl, co má dělat...