Začít znovu

11

Hermiona se probudila vlastním výkřikem. Rozhlédla se a vstala. Už měla svou podobu, vyzula si boty a bosá se vydala do obývacího pokoje. Severus seděl u krbu, pozoroval oheň a v ruce držel sklenku whisky.
,,Neměl jsem vás tam brát," pravil, aniž by na ni pohlédl.
,,Děkuju vám, že jste tam se mnou šel," řekla Hermiona tiše. Severus se k ní překvapeně otočil. ,,Cože?"
,,Konečně jsem se si to přiznala. Nalhávala jsem si, že to není pravda," pravila.
Severus vstal a pohladil ji po rameni.
,,Whisky?" zeptal se jí jako dlouholeté kamarádky. Hermiona přikývla. Nalil jí a usedl zpět. Sedla si naproti němu. Severus jí podal skleničku. Přiťukl si s ní. ,,Tak až do dna!" pravil hořce a lokl si.
,,Do dna určitě," poznamenala Hermiona smutně.
,,Co kdybychom si vykali, ale jménem?"
,,Vy Severusi?"
,,Přesně tak," přitakal Severus.
,,Dobrá. Jsem Hermiona," pravila Hermiona a mírně se usmála.
,,Severus."
Hleděli si do očí a přemýšleli každý o tom druhém, protože věděli, že tahle noc změní všechno... Hermiona už není Grangerová a Severus není pan profesor.

,,Ještě whisky?" zeptal se Severus a zvedl lahev. Hermiona přivřela oči.
,,Ne, to už by na mě bylo moc," pravila.
,,Škoda," řekl si pro sebe Severus a sám si nalil.
,,Jejda...to už je tolik hodin?"
Severus se koukl na hodiny. ,,Vždyť je brzo."
,,No právě - brzo ráno! Je jedna!"
,,Mně to teda nevadí, jsou přece jarní prázdniny. Nejde se do školy!"
Hermiona se zamračila. ,,Já vím...jenže...bychom měli taky někdy spát."
,,Au!" vykřikl Severus a upustil na zem skleničku, ta se roztříštila na malé střepy.
Hermiona vyděšeně hleděla na to, jak se Severus snaží nedat najevo bolest. ,,Zuří," zašeptal a sykl bolestí.
,,On vás volá?" zeptala se Hermiona, ale věděla, co odpoví. Nemusel proto ani odpovídat. Severus vstal a vzal si kabát, masku a hůlku.
,,Běžte spát, Hermiono," pravil a zmizel. Hermiona osaměla.

Oheň v krbu dohoříval a jinak nic nesvítilo. Vstala a došla do koupelny, připravila si na stůl lektvary a obvazy. Minuty ubíhaly příšerně pomalu, Hermiona se třásla strachem a její oči těkaly sem a tam. Vůbec nevěděla, co dělat. Tahle noc byla pro ni utrpením.
,,Co když se mu něco stane!? Co když umře!?"
Její myšlenky ji týraly. Skryla tvář v dlaních a snažila se na něj nemyslet. Odbila čtvrtá hodina ranní, když se objevil Severus. Hermiona vstala a čekala. Severus se zarazil.
,,Gran...Hermiono, proč nespíte?" zeptal se slabým hlasem.
,,Já...já jsem...na vás čekala. Tady máte lektvar na posilnění," řekla a podala mu lahvičku.
,,Děkuju," pravil Severus a napil se.
,,Máte nějaká zranění?" zeptala se starostlivě.
,,Ne...až na tohle," odpověděl a otřel si krvácející koutek úst. Hermiona mu podala kapesníček.
,,A co je nového?"
Severus se posadil a nalil si vodu. ,,Většina těch, co uprchli a schovali se, se nenašla, ale pár studentů zemřelo."
,,Merline, ochraňuj nás... A vy?"
Severus se na dlouhou dobu zahleděl do vody, pak se zhluboka nadechl. ,,Jsem prý neschopný...a pak následovalo pár vyřčení: Crucio!" pravil tiše.
,,Je mi to líto," řekl Hermiona smutně.
,,To nechci, Gran...Hermiono, nechte to být, vždyť na tom nezáleží."
,,Vždyť riskujete svůj život!"
,,Mně to nevadí, jsem zvyklý. Počítám s tím, že zemřu brzy."
,,Ale mně to vadí! Já mám jen vás, Severusi!"
Severus jí prstem přejel po rtech. ,,Jste tak mladá, Hermiono, tak naivní, tak...krásná," zašeptal. Hermiona pod jeho dotekem zavřela oči, ale hned je zase otevřela.
,,Já..."
Severus od ní odstoupil. ,,Měli bychom se na chvíli prospat," řekl a odešel.

Přišla do kuchyně. Severus už byl dávno vzhůru. ,,Připravuju snídani. Tady máte čaj," řekl a podal jí hrneček.
,,Děkuju." Krátce se usmála a napila se. ,,Co kdybych dneska šli ven?" zeptala se zničehonic Hermiona.
Severus se na ni překvapeně koukl. ,,Jestli si myslíte, že..."
,,Já bych se konečně chtěla rozhlédnout, kde to vůbec žiju."
,,Tak dobře," řekl Severus a položil na stůl ošatku s pečivem a talířek se sýrem, šunkou a máslem. Hermiona začala natírat toustový chléb.

,,Já už nebudu," řekla Hermiona a odnesla talíř a šálek na kuchyňskou linku.
,,Takže už chcete ven?" zeptal se Severus.
,,Asi ano," přitakala Hermiona.
,,Tak se sejdeme za deset minut." Hermiona přikývla a vyběhla po schodech nahoru.

Severus dojedl, přinesl před dveře pár košíků a vzal si na sebe černé tričko.
,,Tak už jsem tady!" zvolala Hermiona a seběhla ze schodů, když uviděla Severuse v tričku zarazila se. ,,Vy... Severusi, vy...nosíte...trička?" zeptala se a nestydatě si ho prohlížela. Severus nechápal její rozpaky. Jediné, co tričkem odhalil, byly jeho bílé paže.
,,Ano, abych se neumazal. Vzala byste, prosím, jeden košík?"
,,Na co tolik košíků?" vyptávala se.
,,Vyptávejte se až venku," řekl nevrle a otevřel dveře. Hermiona musela přivřít oči, protože nebyla zvyklá na přímý sluneční svit. Včera byla poprvé venku za tu dlouhou dobu, ale až dnes si uvědomila, jak jí tohle chybělo.

Zahrada byla obrovská oproti tomu malému domku, cestu do města lemovaly vysoké stromy a tím, se ta velká zahrada rozdělovala na dvě části. První byla plná stromů a uprostřed bylo malé jezírko plné poupat leknínů. Druhá část byla se záhonky zeleniny a květin, s lavičkou a stolkem a velkým dubem.
,,To je krása," zašeptala Hermiona okouzleně.
,,Kochání nechte na jindy. Pojďte trhat!" zavolal na ni Severus, který už dávno trhal jablka a hrušky.
,,A co můžu trhat?" zeptala se ho.
Severus se ušklíbl. ,,To je jedno, třeba ty třešně. Švestky a ořechy stejně ještě nejsou a ostatní stromy jsou jen na to, abyste si pod ně lehla a přemýšlela. Ale teď pod ně lehat nebudete, teď máte práci."
Hermiona se na něj jemně usmála.