Začít znovu

7

Hermiona se koukla na hodiny, bylo půl páté a ona zase skoro celý den strávila pláčem. Ale dnes při tomto truchlícím rituálu mohla hladit malé koťátko vedle sebe. Za to byla Severusovi vděčná, vzala kotě do náručí a smutně se usmála.
,,Tak copak ty, Diablo?" zeptala se a hodila na zem rachtající kuličku, Diablo za ní vypálil a začal si s ní hrát. Uslyšela zaklepání. ,,Dále," řekla dostatečně hlasitě. Dveře se otevřely a Diablo frkl ze dveří.
,,Sakra!" zvolal Severus. Hermiona rychle vstala a utíkala za kotětem. Chytila ho pod schody.
,,Ty jsi zlobivý, Diablo. Omlouvám se."
Severus si ji změřil pohledem. ,,To nevadí. Jak byste mohla vědět, že uteče."
,,A proč jste přišel?" zeptala se Hermiona, když pustila Diabla a zavřela za nimi dveře. Severus chvíli mlčel. Teprve, když se Hermiona posadila na postel, se trochu pohnul z místa a nadechl se. ,,Myslel jsem, že bychom si mohli pustit nějaký film..." řekl.
,,Vážně?" užasla Hermiona.
,,Přinesl jsem film s názvem Zadrž ten úsvit. Nikdy jsem to neviděl, kdybyste tu nebyla vy, tak bych to nezhlédl asi ani v budoucnosti."
,,Druhé překvapení?" zeptala se s mírným úsměvem Hermiona.
,,Jistě," přitakal Severus a dal kazetu do VHS přehrávače. ,,Je to tak správně?" zeptal se Hermiony, protože ještě nikdy na tenhle předmět nesahal.
,,Ano, už to hraje," ujistila ho Hermiona. Severus si stoupl vedle postele a hleděl na první scénu. Hermiona na něj pohlédla. ,,Můžete si sednout vedle mě," řekla nejistě.
,,Ne, v pořádku, já to vydržím."
,,Víte, jak je to dlouhé? Určitě přes hodinu."
Severus pevně sevřel ústa.
,,Já ustelu, jestli vám tohle vadí," pravila Hermiona snaživě a začala stlát. Severus ji chytil za ruku, aby pustila peřinu.
,,Grangerová, nezáleží mi na tom, v jakém stavu je vaše postel," zašeptal.
Hermiona na Snapea nechápavě pohlédla svýma oříškovýma očima. ,,A co vám teda vadí?" zeptala se smutně s úmyslem mu pomoct. ,,Jsou tam drobečky...?" Chtěla vyklepat peřinu, ale Severus jí chytil i druhou ruku.
,,Grangerová, tady nejde ani o drobečky. Tady jde o to, že..."
Hermiona Snapea přestala vnímat, jeho vůně ji omámila, ale hned se zase probrala. V rozhovoru moc nepokročil.
,,Prostě jde o to, že...bych... Posloucháte mě?"
,,Jistě....já jen..." A najednou jí to došlo. ,,Já jsem tak hloupá!" vykřikla a vytrhla se mu ze sevření. Přesvědčila ho si sednout na postel a sama si sedla co nejdál. ,,Všechno se dá vyřešit," řekla spokojeně. Severus na ni fascinovaně hleděl,  snažila se udělat co největší pohodlí tím, že si odsedla.
,,Ale já to nemyslel..."
,,Ne, to je v pořádku," ujistila ho Hermiona. ,,Já vás chápu. Ani nevíte, jak jsem ráda, že koukáte na ten film se mnou. Je mi jedno, že od sebe musíme být tři metry."

,,Krásný film," řekla Hermiona, když už začaly běžet titulky.
,,Ušel," pravil Severus bez sebemenších emocí.
,,Děkuju," špitla.
,,Pfff..." zamumlal Severus a přešel ke dveřím. ,,Musím jít za Zamiou domluvit se na zítřek. Odpočiňte si."
Hermiona přikývla.

Celý večer byla v pokoji a četla si, najednou se podívala na hodiny.
,,Jedenáct, za hodinu už bude půlnoc. To už  nejspíš nic nemá..."
Posmutněla, protože věděla, že už žádné překvapení nepřijde a najednou se jí nikam nechtělo.
,,Překážíš mu tady, tak toho nech! Nechceš tu být. Ještě k tomu ho přemlouvat, ať tě tu nechá? Nepřichází v úvahu!" přesvědčovala se. Vstala z postele a vytáhla zpod ní kufr, začala balit. ,,Zastával se mě a já kvůli dárku odcházím. Kvůli tomu, že jsem se vsadila! Pitomá sázka!"
Rozplakala se a položila hlavu do oblečení, které se snažila co nejrychleji zabalit. Uslyšela zaklepání. ,,Dále," hlesla a utřela si slzy.
,,Slečno, tohle posílá pán," pravila Zamia a podala Hermioně dopis a na postel položila balík.

Grangerová,
myslíte, že bych mohl zapomenout na poslední překvapení?
Už vás vidím, jak si vesele balíte, ale já vám to neulehčím!
Chci, abyste tu byla. A je mi jedno, že vy si myslíte, že tu překážíte.
Za deset minut vás čekám dole.

P.S.: Vezměte si na sebe dar.

Hermiona vstala a rozbalila balíček. Byly to bledě modré šaty. Hermiona se usmála a začala se oblékat. Vlasy si nechala rozpuštěné, jemně se nalíčila a vzala si světle modré lodičky.

Zhluboka se nadechla a vyšla z pokoje, přišla ke schodům a pomalým krokem je sešla. Severus k ní přišel a nabídl jí rámě.
,,Vypadáte... ehm... ucházejícně," pravil tichým hlasem a dovedl ji do obývacího pokoje. Bylo zhasnuto, světlo vrhaly svíčky, které byly úplně všude. Posadila se a pohlédla na stůl, který byl pokrytý modrými květy.
,,To je nádhera," zašeptala.
,,Mluvíte o sobě?" zeptal se Severus. Hermiona se jemně zasmála.
,,To bylo milé."
,,No to zas ne, ale pokusil jsem se být příjemný," pravil po pravdě.

,,Měl jste pravdu. Myslela jsem, že jste zapomněl, ale neměl jste pravdu když jste psal, že vesele balím."
,,Vy jste si nezačala balit?" zeptal se Severus a položil před ni talíř s jídlem.
,,To ano, ale ne vesele. Ani nevíte, jak jsem byla nešťastná, že budu muset odejít... od vás."
Severus na ni překvapeně pohlédl, ale nic neřekl.
,,Dobrou chuť," popřál nakonec.
,,Dobrou chuť," usmála se Hermiona a začala krájet maso.
,,Chcete bílé, nebo červené?" zeptal se najednou Severus.
,,Asi červené."
,,Myslel jsem si to," řekl Severus a vstal. Přinesl lahev a oběma nalil. ,,Na co si připijeme?" zeptal se.
Hermiona se ušklíbla. ,,Přece na nás," řekla a přiťukla si s ním.
,,Na nás," zopakoval Severus a napil se.
,,Víte, že tohle jsem nečekala?! Romantická večeře, nové, nádherné šaty. A vy jste jiný."
,,Jiný?"
,,Takový, jak jsem si vás celé roky představovala..."
,,Nechcete říct romantický?!"
,,Ne, spíše...prostě jiný. Ne sentimentální, ale ani ne necitlivý...prostě...Severus."
Poslední slovo zašeptala a sklopila zrak k talíři.
,,Ach jistě, úplně vás chápu. Takový, co vám neničí život."
,,Ale já..."
,,Ššš... Nechci se hádat," pravil Severus smířlivě a pousmál se.
,,Tak už je zase jednou něco promlčené," zasmála se Hermiona a napila se vína.

Po večeři se usadila na pohovce. Čas sice plynul, ale dokazovalo to jen hlasité tikání hodin. Jinak se zdálo, že se celý svět zastavil. ,,Bylo to moc dobré jídlo," řekla po chvíli mlčení.
,,Děkuju, nejsem moc dobrý kuchař, takže chvála potěší," přiznal se Severus. ,,Většinou si dělám topinky, takže tohle bylo značně namáhavé!"
Hermiona se začala smát. ,,Víte...co by...řekli ostatní...na to, že...jíte topinky...?"
,,Jste dnes hrozně vtipná, slečno Grangerová."pravil Severus suše.
,,Omlouvám se.Tohle skutečně nebylo vhodné..."
,,Přinesl jsem..." zarazil se, když uviděl, že Hermiona usnula. Vlasy měla ve tváři a pravidelně oddechovala. Přišel k ní a vzal ji do náručí, po schodech se mu nesla špatně, ale nakonec to zvládl. Položil ji na postel a přečaroval její šaty za noční košilku.
,,Dobrou noc, Grangerová," zašeptal Severus a políbil ji na tvář, pak ji přikryl peřinou a odešel.