Začít znovu

4

,,Ne!" vykřikla naposledy Hermiona a otevřela uslzené oči. Cítila se sama, ale ten pocit zmizel, když uslyšela něčí dýchání vedle sebe.
,,Chcete lektvar na spaní?" zeptal se Snape tiše. Hermiona zavrtěla hlavou a promnula si oči.
,,To, co jsem křičela ve snu... To bylo slyšet...?"
,,Ano."
,,Bože můj! To... já..." Zoufale skryla tvář v dlaních.
,,Všichni v tomto domě vás chápou nemusíte se obviňovat."
,,Ale musím. Vždyť já tu jen překážím."
,,Grangerová, vy překážíte všude jen tady ne!" pravil Severus.
,,Nemusíte lhát, měla jsem zemřít s rodiči!"
Severus ji pevně chytil za obě paže a zatřepal s ní. ,,Grangerová, jestli tohle ještě jednou řeknete, tak za sebe neručím! Kdybych si nemyslel, že si zasloužíte žít, tak bych vás nezachraňoval!"
Hermiona na něho zmateně hleděla s otevřenou pusou. Severus si uvědomil, co se stalo, rychle ji pustil a trochu odsedl. ,,Omlouvám se, tohle se mi nestává, že bych takhle vyletěl."
Hermiona na něj stále koukala jako socha. Severus zvedl jedno obočí. ,,Co se děje?"
,,Tohle se mi nezdá jako náš svět. Řekl jste, že si zasloužím žít, omluvil jste se. To je...zvláštní."
,,Nicméně reálné, jsem člověk," připomněl jí.
,,Ach, promiňte, nemyslela jsem to ve zlém." Bylo to všechno špatně. Hermiona byla kousek od toho, aby se sesypala. Zavřela oči. Přála si zmizet z povrchu zemského.
,,Chcete nějak pomoct?"zeptal se Severus, který si ji prohlížel.
,,Ano, prosím...neobjal byste mě? Jen...trochu... " řekla tiše, aniž by otevřela oči.
,,No já..." Chtěl najít nějakou výmluvu, pak se zamračil a velmi pomalu ji objal. Čekalo ho obrovské překvapení, protože se mu to líbilo. Hermiona se cítila tak hezky, protože věděla, že s ní někdo je. Najednou Severus uslyšel, že Hermionin dech byl pravidelný. Usnula. Severus se zamračil.
,,Grangerová, vy usnete vždycky v tak blbou dobu," postěžoval si tiše. Chytil ji pevněji a položil se tak, aby její hlava byla na jeho hrudi, pozoroval tu krásnou, smutnou tvář a přitom přemýšlel.

Trhla sebou... Lekla se, že někam spadne, ale něco jí v tom zabránilo. Severus ji stále pevně držel, ale spal. Hermiona na něho fascinovaně koukala. Byl tak jiný. Jeho uvolněná tvář byla poměrně pohledná, záře měsíčního svitu se odrážela na jeho pokožce a tvořila ji ještě víc světlejší až průhlednou. A najednou se ze spánku jemně usmál, to Hermionu rozněžnilo a opatrně zvedla jednu ruku. Chvíli čekala a pak ho pohladila po usmívající se tváři. Jak ucítil něčí dotek, zamračil se a otočil hlavu jinam.H ermiona se koukla na tikající hodiny, za minutu měla být půlnoc. Znovu se uvelebila na jeho hrudi a zavřela oči, které ji vybízely, aby se ještě chvíli na Snapea koukala.

Hermiona se na třetí den v neznámém domě probudila sama od sebe - žádná můra. Otevřela oči a uvědomila si, že strop je světle modrý. Celé hodiny na něj koukala a ani si toho nevšimla. Snape tam už nebyl. Vstala, oblékla si župan a obula si pantofle. Vyšla z pokoje a vydala se po schodech dolů. Koberec na schodišti a v chodbě byl tmavě zelený a stěny měly světle zelenou barvu. Vše dřevěné bylo z ebenu. Styl byl elegantní, vkusný, střídmý. Samozřejmě to nebyla práce Severuse, ale jeho babičky, které ten dům dříve patřil. Barvy ale byly podobné jeho stylu. Všimla si velkého obrazu, byla na něm postarší žena v rudých šatech a vedle ní byl černovlasý mladík, tipovala by ho na 16 let. Obraz se nepohyboval, takže byl namalován mudlou, pod ním byl text:
Na vzpomínku Lucy Snapeové a jejího vnuka Severuse.
Vydala se do kuchyně. Severus stál zády k ní a vůbec o ní nevěděl. Hermiona se na něj chvíli koukala, pak si sedla. ,,Dobré ráno," řekla.
Severus se otočil. ,,Jak jste se vyspala?" zeptal se.
,,Dobře. Děkuju. A vy?"
Severus se zarazil. ,,Nic moc," zalhal.
,,To je kvůli mně, že jo...?" posmutněla Hermiona.
,,Víte..."
,,Já jsem tak hrozná! Vy jste se asi málo vyspal a ještě k tomu..."
,,Nechte toho, Grangerová!" okřikl ji, přitom byl naštvaný na sebe. Najednou to Hermioně došlo.
,,Pokud mu vadím teď...a včera taky..."
,,Musím odejít!" řekla rázně a vydala se hledat dveře ven. Severus chvíli hleděl na to, jak ta malá dívka odchází do další místnosti.
,,Ne, Grangerová, vy...!" Rozběhl se za ní, chytil ji za paži a otočil k sobě. ,,Vy nikam nesmíte."
,,Překážím vám tady. Vždyť já už dávno měla být pryč!" Najednou ji Severus chytil pevněji. ,,Au! To bolí!"
Jeho zorničky se zúžily jako šelmě. ,,Grangerová, hledají vás! Stejně jako jiné žáky s mudlovskými rodiči. Nikam nesmíte!" zašeptal výhružným tónem. ,,Dokud tahle válka neskončí, tak se odsud nehnete!"
,,Ale vždyť... Tady jde o vás..." pravila Hermiona nechápavě.
,,Nejde. Brumbál řekl, že vás musím zachránit."
,,Já si něco najdu...bezpečného."
,,Grangerová, vy mně tu...zas tak moc...nevadíte."
,,Ale jo, vadím! A překážím vám tady," řekla nešťastně Hermiona. Severus ji pustil.
,,Víte, já jsem i docela rád, že tu jste," pravil Severus s trochou přemáhání.
,,Myslíte, že vám to budu věřit?" otázala se a smutně se usmála. Severus ji chytil za bradu a jemně ji políbil. Hermiona zůstala stát s otevřenou pusou. Severus se od ní rychle odtáhl a rychlým krokem zmizel.