Začít znovu

6

,,Takže...vám tu nevadím?" zeptala se Hermiona při nalévání čaje.
,,Ehm...no...totiž...chci říct...jistěže ne."
,,Nemusíte mi lhát," řekla.
,,Ale já... Grangerová, já to ještě nevím. Musím si zvyknout na..."
,,Nesnesitelného šprta...?" dořekla tázavě Hermiona. Severus se naštval.
,,Ne! Na mladou dívku, které zemřeli rodiče!" opravil ji.
,,Promiňte," hlesla Hermiona, ,,ale já mám pořád pocit, že tu nemám být."
,,Víte co? Já vám to dokážu, že jsem...ehm...rád, že tu jste. Tři překvapení."
,,Cože?"
,,Prostě dokud neodbije dvanáctá hodina v noci, tak vám dokážu, že jsem...rád, že tu jste."
,,A když to nezvládnete?"
,,Tak vám pomůžu najít byt," pravil vážně Severus. Hermiona se ušklíbla.
,,Tak platí. Už se můžete kouknout na realitky."
,,To se ještě uvidí," řekl Severus a vstal. ,,Zamio!" zavolal.
,,Pán něco chce?" zeptala se Zamia.
,,Jdu do města, postarej se o slečnu," řekl a oblékl si černé sako.
,,Jistě, pane," řekla Zamia a zatřepotala s ušima.
,,Vrátím se tak před obědem," pravil a rychlým krokem odešel.

,,Zamio?"
,,Ano, slečno?"
,,Jaký se pán?" zeptala se zvědavě.
,,Pán je moc hodný, máme ho všichni rádi," pravila usměvavě Zamia. Znělo to tak zvláštně. Nikdy neslyšela chválu na Severuse Snapea.
,,Myslíš, že je tak otravný jen naoko?" zeptala se dost necitlivě, ale byl to upřímný dotaz.
,,Jistě, slečno. Věřte, pán je jiný, než se snaží vypadat."

Hermiona za sebou zavřela dveře a začala vybírat co si na sebe vezme. Našla černé tepláky a černou mikinu, převlékla se a sedla si na postel. Chvíli se rozmýšlela, pak zapnula televizi.
,,Jsou to čtyři dny, co shořel dům rodiny Grangerových. Zatím byla nalezena dvě těla, ovšem máme potvrzeno, že tam byla i jejich sedmnáctiletá dcera," ozvalo se z televize. Hermiona přestala dýchat, přepadla ji panika. Už se usmála, už na chvilku na tu bolest zapomněla - a za to se teď nenáviděla.
,,Ještě se neví, co požár způsobilo, ale nejpravděpodobnější bude svíčka, kterou měli v pozdních hodinách zapálenou. Tato hrozná tragédie otřásla celou Anglií," říkala redaktorka.
,,Byla to úžasná rodina, jejich dcera byla zlatíčko," říkala v televizi jejich sousedka. Hermiona se zavrtala do peřiny.
,,A nyní BBC uvádí Pohledy na irskou krajinu očima farmářů," ozvalo se z televize. Hermiona se vyhrabala a naštvaně televizi vypnula. Připadala si tak sama.

Severus nohou zabušil na dveře.
,,Pán se vrátil!" zajásala Zamia, když mu otevřela.
,,Zamio, mohla bys mi pomoct, nebo tu budeš oslavovat můj návrat?!"
,,Och, jistě," řekla Zamia a vzala tři tašky. Severus nesl obrovský balík a ještě něco malého.
,,Hlavně to nesmí vidět slečna!" upozornil ji Severus.
,,Jistě, pane," špitla Zamia a potichu tašky odnesla k němu do pokoje. Severus se koukl na obraz usmívající se babičky a vydal se za Zamiou. Všechno položil na svou postel a z jednoho balíčku vzal první překvapení.

Hermiona seděla na posteli a najednou uslyšela škrábání. Připomnělo jí to...
,,Křivonožka..." zašeptala nešťastně, na svého kocoura úplně zapomněla. Další bytost, která jí umřela. Otevřely se dveře, ale nikdo nevešel, aspoň Hermiona nikoho neviděla. Najednou k ní na postel přiskočilo malinkaté koťátko. Bylo celé bílé, dlouhosrsté a oči mělo modré. Hermiona na něj překvapeně hleděla a pak jej vzala do náručí.
,,První překvapení. A říkám vám, pokud tu zůstanete, tak tohle mrňavé bude jen u vás v pokoji, protože už takhle jsem se dost obětoval!" řekl Severus.
,,Děkuju, ale stejně odejdu," pravila Hermiona, zatímco si hladila kotě.
,,To se ještě uvidí," opáčil Severus a zavřel za sebou dveře.
,,Jak já ti budu říkat?" zeptala se koťátka, které ji jemně kousalo do ruky. ,,Jsi kocourek...no...něco vymyslíme." Najednou se ozval zvoneček. ,,Musím tě tu nechat samotného, jdu jíst," řekla Hermiona a položila kotě vedle sebe, vstala a vydala se do kuchyně.

,,Tak co říkáte?" zeptal se Severus.
,,Mockrát děkuju. Jen nevím, jak se bude jmenovat. Jak byste svého kocoura pojmenoval vy?"
,,Diablo," řekl bez jediného zaváhání.
,,To je docela dobré. Tak já ho tak pojmenuju," rozhodla Hermiona. Severus překvapeně vzhlédl od svého jídla.
,,Vážně? Nicméně... doufám, že budete jíst víc než včera." Hermiona posmutněla. ,,Já jen nechci, aby se vám něco stalo."
,,Vždyť já vím. Jste tak hodný, že..." Začala vzlykat. ,,Omluvte mě," špitla a utekla do svého pokoje. Padla na postel, kotě k ní tázavě přišlo a tlapkou do ní šťouchlo. Když Hermiona nereagovala, zamňoukalo.
,,Diablo, ty jsi roztomilý kocourek," zašeptala kotěti do sněhobílé srsti. Ozvalo se zaklepání a dveře se mírně pootevřely.
,,Můžu dál?" zeptal se Severus.
,,Jistě," řekla Hermiona, i když by byla raději sama.
,,Přinesl jsem vám něco k jídlu," pravil a položil na pracovní stolek tác s jídlem. ,,Nemusíte to jíst, ale měla byste mít... přístup k potravě..."
,,Omlouvám se vám. Já jsem si vzpomněla na rodiče," začala plakat. Severus k ní nejistě přišel a pohladil jí po rameni. ,,Jste silná, Grangerová... Možná se vám to nezdá, ale jste silná," pravil upřímně a odešel.