Začít znovu

10

Hermiona vyšla ze svého pokoje a uslyšela hlasy. Šla ke schodům a vykoukla. Severus seděl u krbu a rozmlouval s Brumbálem, tedy spíše s jeho hlavou. Hermiona se schovala a poslouchala.
,,Severusi, hlavně Hermionu opatruj. Nechci, aby se jí něco stalo," pravil Brumbál.
,,Nic se jí nestane...Já ji, na rozdíl od ostatních, budu chránit! Nikdo, opakuji nikdo kromě mě by ji nešel zachránit!"
,,Tak to, Severusi, není."
,,Ale je!" odsekl Snape. ,,A mám ještě jednu otázku. Proč ji zatím nikdo nenavštívil!?"
,,Však víš, oni neví, co by jí řekli...nechtějí sem..."
Hermiona si zakryla rukou ústa, oči se jí zalily slzami a v uších jí stále znělo, co právě Brumbál řekl.

Severus vstal od krbu a vyšel po schodech, tam seděla Hermiona a plakala.
,,Grangerová, vaši přátelé nemohou..."
Hermiona k němu vzhlédla. ,,Nemusíte se snažit. Já to slyšela."
,,To ne," zaúpěl Severus. ,,Grangerová, mně je to líto, protože tohle si nezasloužíte," pravil a znělo to upřímně. ,,Snažte se na to nemyslet. Měla byste spát, už je pozdě."
Hermiona zase propukla s v pláč. Severus si povzdychl a vzal ji do náručí. Donesl ji do pokoje, položil na postel a odstoupil.
,,Dobrou noc," řekl Severus ve dveřích.
,,Ne! Prosím, já dneska tady nechci být sama."
,,Chcete, abych tu spal?" zeptal se Severus. Hermiona přikývla. ,,Tak já se převléknu a přijdu."
Hermiona se také převlékla do košilky a zahrabala se do peřin. Severus přišel v černém pyžamu a s knihou v ruce. Lehl si vedle Hermiony a začal si číst. Hermiona smutně hleděla do stropu.
,,Proč mě nechtějí vidět?" zeptala se najednou. Severus odložil knihu na noční stolek a otočil se k ní čelem.
,,Nejde o to, co chtějí. Představte si, že vaše kamarádka přijde o rodiče... Co jí říct? Jak se tvářit?Můžu se usmívat? Mám brečet? Mám mluvit, nebo mlčet?"
,,Ale vždyť jsou to mí přátelé..."
,,Oni se bojí."
Hermiona znovu začala slzet, Severus ji pohladil po tváři. ,,Vy se taky bojíte se mnou mluvit?" zeptala se. Severus tuto otázku ignoroval. Otočil se zpátky, vzal si knihu a předstíral, že čte.

Severus otevřel oči, Hermiona ještě spala. Jemně ji chytil za paži a zatřásl s ní.
,,Vstávejte, Grangerová," zašeptal. Hermiona se smutně usmála.
,,Já nechci vstávat," řekla rozespale.
,,Musíte se připravit, dnes je přece pohřeb," pravil. V tu chvíli Hermiona vstala a sklonila hlavu.
,,Jistě já..."
Severus taky vstal a chytil ji za bradu, zvedl její hlavu a pohleděl jí do očí.
,,Nebojte se, budu tam s vámi," zašeptal a odešel k sobě do pokoje.

Hermiona se posadila na postel a zavřela oči. Myšlenky vířily její hlavou jako potlouk a stejně tak když došlo ke srážce, tak to bolelo. Oblékla si černé šaty na šněrování vzadu, které sama zavázat nedokázala. Vyšla tedy z pokoje a sešla schody. Severus si četl nějakou knihu, když uslyšel kroky vzhlédl.
,,Potřebuju pomoc, mně to nejde zavázat," řekla a otočila se k němu zády. Severus jí šaty zavázal a otočil ji čelem k sobě.
,,Tady máte lektvar," pravil a podal jí lahvičku. Hermiona se napila. Ta chuť byla odporná. Poznala, že žena, které vlas patřil je stejně vysoká a hubená jako ona, ale tvář se změnila hodně. Když na sebe pohlédla do zrcadla, měla víc vystouplé lícní kosti, nos větší a oči zelené. Měla krátké černé vlasy střižené do mikáda.
,,Někoho mi to připomíná," pravila a prohlížela se z různých stran pohledů.
,,Nejspíš mě. To je má sestřenice Lucy," řekl Severus a napil se. Proměnil se v muže kolem třiceti, ale vlasy měl hnědé a byl vyšší. Nabídl Hermioně rámě a přemístili se. Stáli za kostelem, který Hermiona znala. Bylo to kousek za Londýnem, kde bydlela její babička. Vyšli na hřbitov. Bylo tam asi dvacet lidí. Každého Hermiona neznala, ale poznala čtyři Smrtijedy, kteří pozorovali, jestli se neobjeví někdo nápadný. Změřili si ji pohledem a poté na sebe významně koukli. Došli však nejspíš k závěru, že Hermiona není Hermiona. Pak tam bylo šest mužů, které znala - strýček Jack, kamarád táty, spolupracovník na klinice, Hermionin dědeček, druhý strýc Conrad a Hermionin kamarád z dětství. I když nenašli tělo, byla prohlášena za mrtvou. Pohřbívaly se tři rakve...

,,Dobrý večer, omlouvám se, že rušíme, ale musíme najít vaší dceru."
,,Co tu děláte? Kdo jste?"
,,Musíme vás všechny zabít, najděte tu holku!"
Padaly na ni mdloby, zamotala se jí hlava a opřela se o Severuse. Ten ji podepřel.
,,Co je vám?" zeptal se vyděšeně.
,,Já...musím pryč..." zamumlala. Severus ji více chytil a vydal se s ní za kostel, její nohy přestávaly poslouchat a v hlavě jí hučelo. Smrtijedi zbystřili a vydali se za nimi, Severus je ale hned přemístil. Položil ji na postel, podal jí lektvar.