Začít znovu

8

Hermionu probudil zvláštní zvuk, jakoby někdo shodil něco ze skla. Promnula si oči, vzala si na sebe župan a vyšla z pokoje. Všude byla tma, proto se snažila jít opatrně a najednou uviděla obrys postavy ležící na zemi. Luskla prsty, aby se rozsvítilo.
,,Bože!" vykřikla a seběhla schody. Mezi střepy z rozbité vázy ležel Severus, rychle k němu poklekla a vzala jeho hlavu do dlaní. ,,Slyšíte mě?" zeptala se. Severus pootevřel oči.
,,Grangerová..."
,,Ššš... Už bude dobře. Za chvíli jsem tady," slíbila, hbitě vstala a rozběhla se do koupelny, našla obvazy, lektvary... Vše co mohla, vzala. Namočila kapesníček do studené vody a položila jej na Severusovo čelo. Ten bolestivě vzdychl. Vzala další hadřík a utřela jím Severusův obličej, který byl od krve. Všimla si, že má na hrudi krvavou skvrnu. Bála se. Ani vlastně nechtěla vědět, jak moc špatné to je. Jenže mu musela pomoct. Pomalu a opatrně mu rozepnula košili, před ní se objevila rána, ne moc velká, ale hrozně krvácela. Nalila na obvaz lektvar.
,,Teď to bude strašně bolet," pravila Hermiona upřímně a položila obvaz na ránu. Severus vykřikl a chytil Hermionu za ruku, ta se snažila zakrýt slzy. ,,Už bude líp," zašeptala a odhrnula mu ze zpocené tváře pramen černých vlasů.
,,Napijte se," pobídla ho a dala mu k ústům lahvičku. Severus si ztěžka lokl a vtom usnul. ,,Tak. A teď se uvidí, jestli je Grangerová vážně nadaná," řekla si pro sebe Hermiona a sundala z něj košili (spíše zbytky z ní), vyléčila rány na rukou a břiše. Na nohou žádné zranění neměl, to poznala. Bude žít, bude v pořádku. Tak moc si oddechla. Najednou přestala přemýšlet nahnula se k němu a políbila na popraskané rty. Když si to uvědomila, vyděšeně ucukla a odtáhla se od něj. Švihla hůlkou a Severus se začal nadnášet, tak ho dostala do postele, všechno upravila, aby ho nic nebolelo a sama si sedla vedle něj do křesla. Sledovala, jak spí, pořád ji děsilo, že políbila svého profesora, ale zároveň byla šťastná, že k tomuto ,,výpadku" došlo, když spal. Právě v tuto chvíli před sebou neviděla dvakrát staršího učitele, ale muže - a toho se bála.

Severus otevřel oči, chtěl zvednout hlavu, ale prudká bolest mu to nedovolila. Aspoň ji otočil na stranu, tím uviděl Hermionu. Spala, ale bylo vidět, že ne dlouho. Měla kruhy pod zavřenýma očima. Najednou sebou trhla a otevřela oči.
,,Jak... Jak vám je?" zeptala se hned.
,,Už lépe, až na tu hlavu."
,,Přinesu vám lektvar," řekla a vstala. Severus ji však chytil za ruku.
,,Nechoďte, Grangerová," požádal ji.
,,Ale bolí vás ta hlava," snažila se Hermiona, ale nechala ho, ať ji drží za ruku.
,,Tak ať! Všechnu bolest nikdy nesmažete."
Hermiona si k němu sedla na postel. ,,Co se vám to včera stalo?" zeptala se.
,,Myslíte, že nám Voldemort peče sušenky na uvítanou?" ušklíbl se, ale při tom sykl bolestí.
,,Vy jste byl...? A co...?"
,,Stále vás hledá."
,,To mě nezajímá. Ublížil vám hodně, jsou nějaké problémy?" vyptávala se.
Severus uhnul pohledem.
,,Pane profesore, prosím vás na kolenou, řekněte mi to!"
,,Dal mi dva měsíce."
,,Na co?" ptala se dál nechápavě Hermiona.
,,Abych vás našel a přivedl, pokud ne tak mě zabije," pravil prostě. Hermiona si zakryla ústa rukou.
,,A vy..."
,,Nebojte se, nechci vás k němu dovést. Byla by to vaše smrt."
,,Musíte mě přivést! Přece nezemřete vy!"
,,Už jsem mrtvý roky," zasmál se suše Severus. Hermiona ho pevně chytila za ruku.
,,Ale já nechci, abyste umřel! Ne kvůli mně!"
,,Kvůli vám bych umřel kdykoli," pravil, ale nepohlédl jí do očí.
,,Ale ne teď! Prosím, něco vymyslíme, abychom nemuseli zemřít, ani jeden z nás," žadonila nešťastně Hermiona.
,,Pokud se něco tak výhodného najde..."
,,Vždycky se něco najde"smutně se usmála.
,,Po tom všem, co jste prožila, si to ještě myslíte?" zeptal se udiveně Severus.
Hermiona sice byla smutná, ale odhodlaně přikývla.