Začít znovu

9

Hermiona vzala tác a odnesla ho do pokoje. Severus se zamračil.
,,Myslíte, že bych tam nedošel?"
,,Ó, to bych si nedovolila!" pravila dramaticky Hermiona a položila mu tác na stehna. ,,Ale přeci jen... Nechci, abyste zbytečně někam chodil."
,,Jídlo je zbytečné?" zvedl jedno obočí.
,,No jistě," usmála se Hermiona. ,,Doufám, že jíte vafle..."
,,Asi jo," zabručel Severus.
,,Vy jste nějaký nevrlý."
,,To se vám jen zdá, milá Grangerová, jen přemýšlím, jak vám utéct."
Hermiona se křivě usmála a odložila tác na noční stolek, předklonila se k němu a dala své ruce vedle jeho ramen, tím vytvořila jakýsi zátaras.
,,Není možné mi utéct," pravila hlubokým hlasem.
Severus chytil její ruce a zvedl je, tím Hermiona ztratila rovnováhu a se zapištěním mu padla na hruď.
,,Nejenže to možné je, ale navíc je to velice snadné," pravil s lehkým úsměvem Severus. Hermiona se mu zahleděla do očí a rychle se vyhrabala na nohy.
,,Vzdávám se!" řekla a zvedla ruce v odevzdaném gestu.
,,To bych nečekal, že se naše bojovná Grangerová takhle rychle vzdá," pravil hravě. ,,Že je bábovka," dodal.
,,COŽE?"
,,Bá-bov-ka," zopakoval Severus pomalu a výrazně.
,,No to se ještě uvidí, kdo je tu bábovka!" zvolala Hermiona a skočila za ním na postel, chňapla polštář a praštila ho do hlavy. Severus sebral druhý polštář a oplatil jí to do břicha a ruky. Hermiona se schovala pod peřinu, přelezla na druhou stranu postele a narazila do nočního stolku.
,,Au!" vykřikla a vylezla ven. ,,Tak to se mi moc nepovedlo..." zauvažovala nahlas.
,,To tedy ne,"  ušklíbl se Severus a hodil po ní polštář.
,,To je proti pravidlům!" křikla Hermiona, skočila na něj s polštářem a chtěla ho praštit. Severus Snape měl však rychlé reflexi a polštář chytil. Začali se přetahovat. Najednou Hermiona uslyšela podivný zvuk, jako by se něco páralo. V tu chvíli se polštář roztrhl a po celém pokoji se rozletěla peříčka. Severus sundal Hermioně jedno z vlasů a foukl do něj.
,,Děkuji, slečno Grangerová, právě jste mi zničila polštář."
,,Co? Já? Jedeme v tom spolu!"
Severus se na ni koukl zamyšleným pohledem.
,,Možná," řekl. Možná v tom jedou spolu. Hermiona se začala smát. Severus pozoroval, jak se její tvář mění, ve tvářích se objevily náznaky dolíčků, koutky úst se zvedaly a nos se jemně nakrčil. Celou hlavu lehce naklonila na pravou stranu a jeden pramínek vlasů jí padl do tváře. Severus ho okouzleně vzal a dal za ucho, Hermiona ztichla a hleděla mu do očí.
,,Pane, slečna zmizela!" zvolala Zamia, když vběhla do pokoje. Hermiona vyděšeně nadskočila a odtáhla se od Severuse.
,,Já...já se moc...om...omlouvám..." koktala Zamia.
,,To nic," pravil Severus hlasem. Hermiona vylezla z jeho postele, podala mu tác a odešla do svého pokoje. Opřela se o dveře a sjela na zem. Po tváři jí začaly stékat slzy. Nerozuměla svým pocitům, svým myšlenkám, svým přáním. Zavřela oči a za zornicí se objevil obraz Severuse, rychle je zase otevřela a tím pustila další slzu. Její ruce se třásly, ale srdce daleko víc. Najednou všechno vnímala jinak, viděla jiné detaily než předtím co se... Hermiona sebou trhla, aby zahnala aspoň tuhle myšlenku. Ne, že by cítila nějaké motýlky, nebo viděla srdíčka poletovat kolem své hlavy. Prostě jí bolest svírala srdce, cítila, jak je její dech těžký, když na něj pomyslela. Měla ze sebe strach, bála se mu hledět do očí a přitom se tvářit, že nic necítí. Uslyšela zaklepání, setřela si slzy a vstala. ,,Dále," pravila a odstoupila daleko od dveří.
,,Omlouvám se, slečno," řekla Zamia a smutně na ni koukla. Hermiona se k ní otočila zády a zavřela oči, aby jí tekly slzy.
,,Nic se neděje," zašeptala a sklonila hlavu. Rozpuštěné vlasy jí padly do uplakané tváře, za těmi hnědými prameny skryla svůj smutek.

Severus seděl na posteli a hleděl na peříčka všude po pokoji. Rány od Voldemorta už ho nebolely, ale byl jeden cit, který mu drásal srdce. Unaveně položil tvář do dlaní a promnul si oči.
,,Neblbni Severusi!" varoval sám sebe. ,,Za dva měsíce už...ne...nesmíš!" 
Vstal a začal popocházet po pokoji.
,,Je to ještě dítě! Je to mladá dívka a studentka!" 
Vlna emocí jím projela tak rychle, že se na vteřinu přestal ovládat.
,,Sakra!" zařval a praštil rukou o skříň, tím vzbudil ostrou bolest ve Znamení zla. Přes opovržení sebou samým tu bolest nevnímal.
,,Nesmíš udělat hloupost, Severusi! Nesmíš milovat!"
Zaryl své nehty do dlaní a ústa pevně přitiskl k sobě, aby se netřásla. Pak otevřel jednu skříňku a vyndal lahev whisky. Všechno, co chtěl vykřičet, vybít na sobě, utopil v pití.

Hermiona se převlékla do šatů a vyšla z pokoje. Zaklepala na dveře a čekala. Severus otevřel dveře a zahleděl se na Hermionu.
,,Grangerová, potřebujete něco?" zeptal se a snažil se vystřízlivět. Po těch letech nebylo moc poznat, že pil, ale přeci jen se s ním trošku motal svět.
,,Chtěla jsem se zeptat, co se všechno stalo včera v noci," řekla.
,,Ach jistě. Pojďtě dál," řekl, ale stále stál ve dveřích. Hermiona se musela dostat do pokoje a otřít se o něj. Když procházela dál, Severus ucítil její vůni. ,,Máte příjemný parfém. Řekl bych magnólie a frézie."
Hermiona na něho překvapeně pohlédla.
,,Jak to víte?"
Severus se smutně pousmál.
,,Grangerová, jsem profesor lektvarů." Hermiona chtěla říct něco sebekritického, že ji to nenapadlo, ale Snape ji nenechal. ,,Posaďte se," pobídl ji a sám si sedl naproti ní. ,,Whisky?" zeptal se jí. Hermiona se na něj zamračila. ,,Stačí říct ne," zamumlal Severus a napil se. ,,Včera se diskutovalo o vás a dalších, kteří utekli..."
,,Ještě někdo...?"
,,Ano. Samozřejmě jsem musel zachraňovat zase já. No nic, tak se rozhodlo o tom, že já vás najdu...bla bla bla...Pak na řadu přišlo to, že vás chytí na pohřbu vašich rodičů..."
,,Kdy mají moji rodiče...?" vykřikla Hermiona.
,,Zítra a vy tam nepůjdete."
,,Proč ne? Já tam musím! Chápete? To přece musíte pochopit!"
,,Já ano, ale Voldemort ne. Ten vás chce vidět mrtvou!"
Hermiona si utřela oči. ,,Prosím, pomozte mi," zašeptala.
Severus se jí podíval do uslzených očí.
,,Mám tu zásobu mnoholičného lektvaru. Půjdu s vámi."
Hermiona se nešťastně usmála.
,,Děkuju," špitla a sklonila hlavu.
,,Grangerová, já vám chci pomoct, neděkujte mi."