Nenávidím Tě, Wolfharde

35.

Kdyby jste si pustili písničku, bylo by to lepší ❤️

~Tamara~
Přišla jsem domů s krvavým čelem, které moje máma hned zaregistrovala.
,,Co jsi dělala" zeptala se ustaraně. ,,Venku jsem spadla a moje čelo dopadlo na šutr" falešně jsem se na mámu zasmála a šla si čelo umýt.
Trošku to pálilo, ale stále to nebylo nějak hrozné.

Po umytí rukou a čela, jsem šla do pokoje, kde jsem se svalila na postel a chvíli čuměla do stropu a přemýšela o tom všem. Zavřela jsem oči a lehla si na bok. Po tváři mi začala ztékat slza, kterou jsem si rychle utřela. Po tom všem přemýšlení jsem usla.

Netuším jak dlouho jsem spala, ale probudila jsem se, když mě máma budila, ať jdu do kuchyně na večeři. Než jsem ještě odesla ze svého pokoje, tak jsem otevřela okno, abych vyvětrala.

,,Bolí tě to čelo?" zeptal se táta a strčil si sousto do pusy. ,,Ani ne" pokrčila jsem ramenama a jedla dál.

,,Bylo to dobrý, ale už si půjdu lehnout" pousmála jsem se na rodiče a odešla do svého pokoje.

Otevřela jsem dveře od pokoje a na mojí posteli seděl Wolfhard. ,,Co tady děláš" řekla jsem šeptem a naštvaně.
,,Tamaro. Už mě nebaví ty hádky. Nech mě, ať ti to můžu celý vysvětlit prosím" řekl se slzama v očích. ,,Tamaro já vím, že nejsi šťastná, tak to na mě nehraj" jemně se zamračil.  ,,Vypadni" šeptla jsem. ,,Nemůžu. Spadl žebřík a tvoje rodiče mě nenávidí a usekli by mi přece hlavu, kdyby mě spatřili" mrkl na mě. ,,Byla bych ráda, kdyby ti ji usekli a nebo podřízli, jako ty Raven." usmála jsem se na něho od ucha k uchu. ,,Tamaro prosím" řekl zoufale. ,,Fajn" sedla jsem si vedle něho na postel a poslouchala.. ,,Chci aby jsi jako první věděla, že jsem se s tebou rozejít nechtěl. Šel jsem k tomu jezeru, jelikož ty jsi nešla. Seděl jsem tam na lavičce a zamnou jsem něco uslyšel. Neřešil jsem to. Pak ale někdo řekl moje jméno a já se otočil. Byli tam kluci o kterých jsem ti říkal, kvůli tomu co jsem udělal tý holce. Měl v ruce pistoli a řekl, že když se s tebou prostě nerozejdu, tak mi tu hlavu ustřelí hned" tekla mu slza po slze. ,,Finne" vzdychla jsem. ,,Vzpomenu si na tebe vždy, když si potřebuju připomenout, že na světě existuje krása a dobro. Miluju Tě." otočil se na mě. Nevěděla jsem co na to říct. ,,Finne..Víš co mě ale mrzí? Že jsme to mohli sehrát. Mohl jsi mi to napsat a já bych to s tebou hrála, ten rozchod." odvrátila jsem od něho pohled, abych si utřela slzu. ,,Chci být s tebou Tamaro. Co ti mám dát, co ti ještě nikdo nedal" chytl mě za ruce. Moje odpověď byla jednoduchá. ,,Stálost" řekla jsem. ,,Jestli mi chceš dát něco, co jsem ještě nikdy nedostala, tak mi nedávej falešný signály, falešný pocity, kvůli kterým si budu nejistá. Z nejistoty už jsem unavená. Jestli semnou chceš zase být, buď semnou. A jestli někdy budeš cítit, že chceš odejít, tak odejdi. Všechno co v tomto bodě potřebuju, je stálost" podívala jsem se na Finna. Finn se ke mně natáhl blíž a dal mi pusu. ,,Děkuju" šeptl. ,,Chyběl jsi mi" objala jsem ho. ,,Ty mě taky" šeptl. ,,Spi tady dneska semnou" šeptla jsem Finnovi do ucha. ,,Promiň mi za tu facku" lehl si vedle mě. ,,Pohodě. Zasloužila jsem si ji" usmála jsem se na Finna a přitulila se k němu.

Jenom si pamatuj, že ten, komu opravdu chybíš, vyvine úsilí, aby byl s tebou.

Tinnnnnnnnnnnn!!!!!!!!!!!😂💦
Tak jsem vám teda splnila přání 😂😂❤️ Nebojte se! Tohle není rozhodně poslední díl😈