Nenávidím Tě, Wolfharde

40.

,,Tamaro! Co tady sedíš na zemi" chytl mě Leo za ruku, abych se postavila. ,,Neznám tuhle čtvrť. Tudíž se nemám jak dostat domů." pokrčila jsem ramenama. ,,Kde bydlíš? Hodím tě tam" dal si ruce do kapes a já mu řekla adresu mého domu. Leo kývl a šli jsme k autu.

,,Tak jsme tady" zastavil před mým domem. ,,Hele kdyby se neozval a nevrátil, tak mi napiš nebo zavolej, jasný?" otočil se na mě Leo. ,,Dobře. Děkuju moc, že jsi mě sem hodil. Bez tebe bych asi spala na ulici" zasmála jsem se a rozloučila se s Leem. Milý to klučík!

Hned jak jsem zabouchla dveře jsem si hlasitě povzdychla. Z kapsy jsem si vyndala telefon a snažila se Finnovi znova dovolat. A to několikrát! Bohužel.. Pokaždý hlasová schránka. ,,Do prdele!" práskla jsem telefonem o zeď. Divím se, že se s ním nic nestalo..

Telefon jsem sebrala ze země a utíkala po schodech do svého pokoje. Zapla jsem si notebook a snažila se Finna zaspamovat na Facebooku. Prostě všude, kde to jen šlo. Žádná odezva.

Hlavou se mi honilo milion myšlenek, kam mohl a nebo co mohl udělat. Utekl snad někam s nějakou holkou? Podvedl mě? A nebo jednoduše utekl?

Vypnula jsem počítač a vydala se do koupelny, kde jsem rychlostí blesku udělala vše co bylo potřebné. Pak už jen skočila do postele a snažila se usnout.

O 6 dnů později
Už je to 6 dnů, co Finn zmizel. Stále mu píšu a volám, ale stále nic. Někdy si i myslim, že je mrtvej.. Strašně moc se o něho bojím..

,,Tamaro! Oběd je na stole!" řvala na mě máma, abych ji v pokoji slyšela. Silně jsem polkla a snažila se dělat, že je vše v pořádku a nic se nestalo.

,,Ták. Tady to máš" dala přede mě talíř s velkou porcí jídla. ,,Dobrou chuť" řekla máma s tátou naráz. Já se jen falešně pousmála a s klepavýma rukama si snažila vzít příbor.

,,Tamaro nedloubej se v tom a jez!" přikázal mi táta. ,,Nemám hlad" koukla jsem se na rodiče. ,,To nevadí. Dojíš si to potom" usmála se na mě máma a pustila mě od stolu.

Zabouchla jsem za sebou dveře a zamkla se v pokoji. VODOPÁD Z OČÍ PRÁVĚ ZAČÍNÁ!

Kde Finn jenom je?!🤔