Nenávidím Tě, Wolfharde

42.

Písnička 😏❤️
•
•
30 dní od Finnova zmizení

Um..Už je to 30 dní, co se neobjevil. Co na to říct? Přestávám věřit v to, že ho ještě někdy uvidím.

Každý den..Každý zkurvený den, je to semnou horší. V zrcadle už se ani nepoznávám. Už ani nevím, kdo vlastně jsem.
Ve škole jsem nebyla od tý doby, co Finn zmizel. Měla bych tam jít..Já vím, ale nemám na to sílu. Nemám sílu poslouchat ty kecy.

Jsem ve svém pokoji a uklízím si svou skříň, ve které je všude pomačkané a nesrovnané oblečení. Najednou jsem ve skříni našla dlouhé triko. Rozložila jsem ho a hned se mi nahnaly slzy do očí. Bylo to totiž Finnovo triko. ,,Ach Finne" šeptla jsem do trička a vzala si ho na sebe.

,,Tami" vtrhla mi do pokoje rozesmátá máma. ,,Co" pousmála jsem se. ,,Pojď je večeře" usmála se na mě. ,,No..Já vlastně nemám hlad" falešně jsem se na mámu usmála. ,,Poslyš Tamaro..Poslední dobou nic nejíš a já začínám mít o tebe strach. Je něco, co mi tajíš?" přišla ke mně a chytla mě za ruku. ,,Ne. Nic ti netajim. Prostě mám jen období, kdy prostě nejim" usmála jsem se na mámu. ,,Přinesu ti aspoň sem trošku, dobře?" pohladila mě po vlasech a stoupla si na nohy. Já se jen pousmála a vrátila se k uklízení skříně.

,,Bože! Konečně jsem to uklidila" pochválila jsem se a otočila se na stůl, kde byl talíř se sendvičema. ,,Aspoň trošku sněz, Tamaro" řekla jsem si v duchu a vzala do ruky sendvič. Ukousla jsem opravdu malinký kousek a pomalu ho žvýkala. ,,Konečně" řekla jsem si pro sebe a pustila se do své večeře.

Ležela jsem v posteli a prohlížela si fotky v galerii, ve svém telefonu. Celá galerie byla zaplněná fotkama s Finnem. Usmívala jsem se u nich a zároveň brečela.
Rozhodla jsem se mu poslat vzkaz. Buď si ho poslechne a nebo ne..

,,Ahoj Finne.. Chybíš mi..A nemůžu s tim nic dělat..Miluju tě..A ani s tim nemůžu nic udělat. Jsi můj přítel a potřebuju tě tady u sebe. Potřebuju slyšet tvůj hlas se smíchem, tvoje doteky, lásku, podporu.. Ale víš co je nejhorší? Že teď nemám nic z toho. A ani nemůžu. Potřebuju slyšet tvůj hlas Finne. Potřebuju vědět, že mě stále miluješ.. Potřebuju vědět, zda jsi v pořádku.. Každý den čekám, že tě uvidím, ale ono nic.. Už je to 30 dní! 30 zkurveně těžkejch dní! Za 6 dní..Víš co je za 6 dní? Moje narozeniny.. Všechno, co chci, je, aby jsi byl tady. To se ale nestane.. Je to tak? Miluju tě..  Z celého srdce.. Chybíš mi a miluju tě.. A doufám, že mě stále miluješ.. Nechť se zase setkáme." odesláno.

Konec se blíží rychleji, než jsem si myslela🤔🤔 Snažím se to prodlužovat, aby tenhle příběh tak rychle neskončil!!! 😂 Tenhle příběh mě tak nehorázně baví, že to není ani možný❤️🤔