Nenávidím Tě, Wolfharde

44.

32 dnů
Probudila jsem se zhlubokého spánku. Tak dobře jsem se snad nikdy nevyspala!

Zvedla jsem se prudce z postele, až se mi zatočila hlava a musela si zpátky sednout. ,,Prdele" chytla jsem se za hlavu a sedla si na postel.
Chvíli jsem čekala, než to přešlo.

Šla jsem si vyčistit zuby a učesat si to hnízdo, co jsem měla na hlavě. Musím říct, že to šlo učesat fakt ztěžka!

Šla jsem po schodech dolů do kuchyně, abych se najedla. Měla jsem fakt velkej hlad.

Jako každý ráno jsem se ale šla podívat z okna. Svítilo krásně sluníčko, ale vypadalo to, že ne na dlouho. Ach! Ty mraky!

Uviděla jsem pošťačku, jak do schránky přímo rve další posranej dopis. Nad tím jsem protočila očima a zamířila si to do ledničky.

,,Aha! Tak já budu asi žrát hlínu" práskla jsem dveřma od lednice a sedla si na židli. A jen tak koukala z okna.

Moje oči mířily přesně na přeplněnou schránku. Vrtalo mi hlavou, proč je sakra tak plná, protože nikdy nám nepřicházelo tak moc dopisů, nebo co to tam vlastně všechno je.
,,Ještě je čas" řekla jsem na plnou schránku a odešla zpátky do pokoje.

V pokoji jsem se převlíkla, aby jsem nebyla stále v pyžamu.

Vytáhla jsem si svůj telefon z nabíječky, který se hned od odpojení rozsvítil. Vyběhla na mě zpráva od Lea, zda se může stavit. Odpověděla jsem mu, že proč ne. Stejně tady jsem sama a už mě to pěkně štve.

Neuběhla ani hodina a Leo tu už byl. Zvedla jsem se z postele, ve které jsem přemýšlela nad Finnem a šla Leovi otevřít. ,,Čau" plácl si semnou a já ho pustila s dovnitř.

S Leem jsem šla do mého pokoje, jelikož tam bylo jedině uklizeno. Uklizeno v mém pokoji? To se nestává moc často, abych pravdu řekla.

Povídali jsme si o všem! Smáli jsme se hrozně na hlas a já zapomněla úplně na to s Finnem. Bylo to..Bylo to jako kdyby ze mě všechno spadlo. Úleva?

Nastalo ticho a my na sebe jen hleděli. Prozkoumávala jsem chlapcův perfektní obličej s perfektníma očima. Bohužel moje prozkoumávání přerušilo líbání s Leem.

Já absolutně nevim, co to sakra dělám 😶😂