Unrequited Love (Marcus&Martinus)

Koncert a setkání

Marcus

Tak když jsem si vybalily tak jsme mohli jít, ale nejdřív jsme se převlíknuli že jo. "Tak jdeme?" zeptal jsem. "Jo jasně" řekla a tak jsme teda šli. No stopnuli jsme si taxíka a nechali se vést. Tam jsme dojeli tak do pěti minut a pak šli dovnitř, dali jsme lístky a šli si sednou. "Já se docela bojím toho setkání" řekl jsem jí. "Neboj, je to tvůj bratr ne?" řekla. "Jo pravda" řekl jsem a pak jsme jen čekali až začne koncert.

...........................................

"Děkuju vám že jste přišli" řekl Martinus a zmizel někam dozadu, tak jsem poklepal na rameno Layle a naznačil ať jde za mnou. Tak jsme se proplížily dozadu přes ochranku. "No vidíš, dal jsi to" řekl někdo. "Jo dal" řekl Martinus a my koukli až bude sám. "Ale s bráchou to bylo lepší" řekl a sednul si na židli.

"Martinusi?" zeptal jsme se opatrně. "No bezva mám už i halucinace" řekl a rozhodil rukama a protřel si oči. "Já nejsem halucinace, jsem tu" řekl jsem a on vykulil oči. "Marcusi?" zeptal se. "Co tu děláš?" zeptal se znovu. "Přijel jsem pro tebe, vrať se domů brácha" řekl jsem mu. "Ne promin, já..." nedořekl to protože sem přišla Layla.

"Co ta tu chce?" zeptal se naštvaně. "Prosím Martinusi, já se ti omlouvám ale netrestej za to bratra a rodinu" řekla. "Hele mě je jedno co říkáš, už mě nezajímáš. Víš jak my bylo? Ne nevíš tobě to bylo jedno!!." řekl Tinus. "Ne nebylo mi to jedno" řekla a dala ruce v bok. "Ale bylo a do koho jsi se teda zamilovala?" zeptal se Tinus. My ztuhli, až se to dozví tak bude pěkně neštvaný ,že ho opustila kvůli jeho bratrovi.

"No??" řekl. "No do Marcuse" řekl a koukala do země. "A-aha" řekl a otočil se k odchodu. "Brácha počkej!" zavolal jsem na něj. "Ne žij si život s Laylou, a mě nech na pokoji. Já budu žít svůj život bez lásky" řekl a odešel. "OCHRANKA!" zavolal ještě.

"Tohle není ten Martinus co jsem znal, tohle není můj bratr." řekl jsem ještě a on se otočil, ale pak šel dál.  Tak když nás ochranka vyvedla tak jsem si jen povzdychl. "A co teď?" zeptala se Layla. "Co já vím, něco vymysli ne" řekl jsem a rozhodil rukama.

Martinus

Když odešli tak jsem se rozbrečel. Proč? Protože mi chybí bratr ale já se tam nevrátím a nebudu na něj koukat, jak je šťastný. A navíc chodí asi s Laylou. "Proč já?" řekl jsem. Potom jsem si něco uvědomil, já vyhodil vlastního bratr. Tak jsem vyběhl ven, zahlédl jsem ho vzadu na lavičce jak sedí a kouká na boty. Tak jsem šel a ním. "Brácha promin" řekl jsem sednul si k němu. "Hele tak fajn, co kdybych se vrátil, budeš spokojený?" zeptal jsem se. On na mě otočil hlavu a já věděl že brečel, a Marcus nikdy předtím nebrečel. Teda já ho neviděl. "Nejde o to abych byl spokojený, jde o to aby jsi byl ty spokojeny" řekl mi. "Hele budu spokojený když budu stebou, brácha" řekl jsem mu.

On se na mě kouknul a pak mi skočil klem krku, a to doslova. Až jsem si lehnul na lavičku. "Hej, ale slez" řekl jsem mu a on tak udělal. "Co táta?" zeptal jsem se. "No co myslíš? Že odejdeš a on se bude usmívat jako sluníčko? Ne on je na dně" řekl mi. "To je mi líto" řekl jsem mu. "To by mělo" řekl.

Hele chci se zeptat jestli mám psát dál. Já už nevím co tam psát takže je to na vás, můžu to smazat nebo nemusím. Stačí když napíšete do komentáře, vy kdo to čtete.