Unrequited Love (Marcus&Martinus)

Dopis

PŘÍTOMNOST-Marcus

Už je to dost dlouho co Martinus zmizel, neřekl ani slovo a prostě odešel a nikdo neví kam. Máma hned jak to zjistila tak šla na policii. Ta ho hledala ale nenašla ho. Pořád doufám že se vrátí a bude to jako dřív. Ale já vím že nebude, moje máma zemřela na rakovinu a táta je z toho ještě teď na dně. "Hele jdu ven" řekl jsem a šel. Teď mi je 17 a chodím na střední školu. Layla mi asi 2 dny potom co Martinus zmizel řekla že miluje mě. Já jí řekl že to ona může za to že Martinus zmizel, a nechal jsem jí jít.

Šel jsem teda ven a všiml jsem si že ve schránce něco je, byl to dopis. "Hele tati je tu dopis" řekl jsem a vzal ho do ruky, zarazilo mě to co bylo napsáno na dopise. "PRO MACRUSE, OD BRATRA" tam bylo. Tak jsem ani chvilku nečekal a otevřel to.

"Marcusi chci se omluvit ze to že jsem odešel ale musel jsem, je mi líto že jsem tam nebyl když jsi mě potřeboval. Když zemřela máma ,ale je to lepší když jsem pryč. Nemohl jsem se každý den koukat na to jak si šťastný a plný lásky když já se trápím. Já vím je to sobecké ale už to nezměním.  Je mi dobře tam kde teď jsem. Prosím nehledej mě." tam bylo.

Stekla mi jedna neposlušná slza, tak jsem si jí otřel a šel zpátky do domu a do pokoje. "Martinusi ani nevíš jak bych si přál aby jsi byl zase doma" řekl jsem do vzduchu.

Martinus

Když jsem ten dopis psal, tak mi to bylo dost líto. Já vím jsem sobec ale už nechci aby mi někdo ublížil. A už vůbec ne holka. Ted jsem v Londýně a snažím se rozjet svoji sólovou karieru. S  Marcusem to bylo lepší ale ten tu není. "Hele Martinusi, co ti je?" zeptal se mě Luk. Můj kamarád. "Ale nic mi není" odsekl jsem mu. "Ale je já to poznám" řekl a zkřížil ruce na prsou. "Nemůžeš být pořád tak uzavřený, najdi si holku" řekl. "Holku? HOLKU? Hele kvůli holce jsem opustil bratra. Svoji mámu která zamřela, a ani na pohřbu jsem nebyl. Kvůli holce co mi zlomila srdce!!!" řekl jsem a odešel.

Sedel jsem si na křeslo a dal hlavu do dlaní. Po chvilce jsem ucítil na rameni ruku." Promin kámo, to jsem nevěděl" řekl. "V pohodě" řekl jsem. "Hele jdeme zpívat?" zeptal se Luk. "Jasně že jo" řekl jsem mu a šel za ním do studia. Začal jsem zpívat písničku Stormy sea.

........

Když jsme byly hotový tak jsem šel domů. Mám byt v centru Londýna. Došel jsem domů, dal si sprchu a šel spát, byl jsem dost unavený. Ale pořád jsem musel myslet na Marcuse.

Jen by jste pochopily, tohle je přítomnost a tamto byla minulost, jako co se stalo. Doufám že vás to baví pořád číst. Když tak to smažu.