Martinus
Prý měl vnitřní krvácení, tak sním jeli hned na sál. My čekali a čekali, čekali jsem asi hodinu. "Dobrý den, vy musíte být jeho bratr že?" zeptal se nějaký doktor. "Ano, to jsem já. Jak mu je?" zeptal jsem se. "No to krvácení jsme zastavila a má zlomená tři zebra a otřeš mozku" řekl. "Otřes mozku?" zeptal jsem se. "Ano , asi se při pádu uhodil" řekl a odcházel. "Počkejte, kde leží" zeptal jsem se. "Pardon, pokoj 10 druhé patro" řekla a tak jsem šli, no jeli jsme výtahem.
Došli jsme taka nakoukli dovnitř. Byly tam všude přístroje a hadičky. "Brácha" řekl jsem a sednul si k němu, vzal jsem ho za ruku. "To bude dobrý" říkal jsem mu. Ale spíš jsem to říkal sám sobě. Vaness mě hladila po zádech, Miley ta jen koukala a brečela, omlouvala se a tak podobně.
"Hele já jdu pro kafe" řekla Vaness. Tak odešla a zbyli jsem tam jen já s Miley. "Hele kdy se probudí?" zeptala se Miley. "No nevim" řekl jsem jí a kouknul se na bratra. On tam ležela byl bílí jako stěna. "Doufám že z toho nebude mít následky" řekla Miley. "To taky doufám" řekl jsem.
"Jo a tomu tvého přítele co mi zbyl bratra, tomu to pěkně oplatím" řekl jsem jí. On se na mě jen koukla ale mlčela. Tak jsem tam seděl a koukal na Marcuse. On se najednou prudce nadechl a koukal kolem sebe. "Brácha" řekl jsem a obejmul ho a on zaskučel. "Promin" řekl jsem a kouknul se na ním lítostním pohledem. "V pohodě" řekl šeptem. "Brácha jsem tak rád že jsi v pohodě" řekl jsem mu a on pokýval hlavou.
"Ááá dostalo se mi že se pan Gunnarsen probudil" řekl doktor. "Tak jak se cítíte?" zeptal se ho. "No bolí mě všechno, ale jinak no jde to" řekl mu Marcus. "Dobře, odpočine si a pak uděláme další testy" řekl doktor a odešel.
ČTEŠ
Unrequited Love (Marcus&Martinus)
FanfictionCo bolí víc než neopětovaná láska? Snad nic. Martinus to zná, potká dívku ale ta ho nechce kvůli jeho bratrovi. Potom zjistí ze ta dívka má dvojče a tu trápilo to stejné. Vždy když někoho potkala, tak mu ho její sestra přebrala. Ale ona svojí sestř...
