O dva roky později- Marcus
Stál jsem před oltářem a čekal na mojí užasnou Miley. Ano bereme se. Proc po tak dlouhé době? No nejdřív jsem se uzdravil, vyléčil a tak. Potom jsme až plánovali svatbu. Po mém boku stál muj bratr a Vanes a usmívali se. Konečně začala hrát hudba. Kouknul jsem se tam a viděl Miley v krásných bílých šatech. Šla uličkou a usmívala se. Všichni se taky usmívali, Vaness brečela a Martinus jí hladil po zádech.
Když konečně přišla tak si stoupnula vedle mě. "Drazí svatebčané, sešli jsme se tu aby jsme spojily tyto dva mladé lidi" řekla a všichni se sedli. "Pane Gunnarsene, berete si zde přítomnut Miley Plován za svoji manželku? Budete jí ctít a milovat dokud vás smrt nerozdělí?" zeptal se a já se kouknul na Miley, usmívala se. "ANO" řekl jsem.
"Pak se ptám vás Miley, berete si zde přítomného Marcuse Gunnarsena za svého právoplatného manžela? Budete ho ctít a žít sním dokud vás smrt nerozdělí?" zeptal se Miley. "Ano" řekla. "Pak vás prohlašuju za muže a ženu, můžete se políbit" řekl. Tak jsem jí chytnul a políbil ji, všichni tleskali a jásali. Potom jsem šli rozkrojit dort.
Šel jsem ke stolu a zastavil mě Martinus. "Brácha přeju ti to" řekl mi. "Já přeju tobě Vaness, je hodná a milá a ty si to zasloužíš" řekl jsem mu a objal ho. "Hele Mar.. o promin" řekla Miley. "Ne v pohodě" řekl Martinus. "Hodně štěstí do života" řekl a pak odešel za Vaness. "Jdeš si zatančit?" zeptala se mě Miley. "Jasně" řekl jsem a ona mě už táhla na parket, tancovali jsem, pili jsme a smáli se. Tohle byl nejlepší den v zivote.
End.
Chci podekovat lidem co to četli, jste úžasný a dekuju vám.
ČTEŠ
Unrequited Love (Marcus&Martinus)
FanfictionCo bolí víc než neopětovaná láska? Snad nic. Martinus to zná, potká dívku ale ta ho nechce kvůli jeho bratrovi. Potom zjistí ze ta dívka má dvojče a tu trápilo to stejné. Vždy když někoho potkala, tak mu ho její sestra přebrala. Ale ona svojí sestř...
