Unrequited Love (Marcus&Martinus)

Sen

Marcus

Byl jsem v noci, venku. Všude byl slyšet nějaký zvuky. Bylo tam nabourané auto. "Marcusi" uslyšel jsem a tak se otočil. Čelem ke mě stála Layla. "Laylo" řekl jsem a brečel. "Můžeš za to ty" řekla a odešla.

Slyšel jsem hlas, Martinusuv. "Brácha no taky vzbuď se" říkal a třásl se mnou. Já otevřel oči a mohl jsem vidět že brečí, proč? "Brácha" řekla obejmul mě. "Co se stalo?" zeptal jsem se. "No slyšel jsem řev, tak jsem se šel kouknut a vycházelo to z tvého pokoje" řekl. Pokynul jsem mu ať pokračuje. "No a ty jsi tu sebou mlel, a něco jsi řval. Chtěl jsem tě vzbudil ale nešlo to" řekl.

"Co se ti zdálo?" zeptal se mě Martinus. "No byl jsem u tě nehody, Layla říkala že za to mužů já" řekl jsem mu. "Brácha byl to jen sen " řekl a obejmul mě znova. "Hele kolik je?" zeptal jsem se. "No asi dvě hodiny ráno" řekl a protřel si oči. "Ježiši promin že jsem tě vzbudil" řekl jsem mu. "Ne v pohodě" řekl a mávnul nad tím rukou. Když Martinus odešel tak jsem zase usnul.

Zase jsem byl ve snu. Ale byl jsem v nemocnici. Kolem pobíhaly doktoři a něco dělali. Pak jsem se objevil na bílé chodbě. Zase tam stála Layla a koukala na mě. "Laylo promin" řekl jsem a ona se v tu dobu objevila předem mnou. "Martinusi proč se omlouváš" zeptala se. "No mužů za to" řekl jsem a ukápla mi slza.

"Jak jsi na to přišel?" zeptala se. "No řekla jsi mi to" řekl jsem a kouknul se jí do očí. "Promin, ale není to pravda"" řekla a zase odcházela. "Kam jdeš?" zeptal jsem se. "No, pryč" řekla a zmizela.

Já se proudil a asi po deseti minutách zase usnul.