Unrequited Love (Marcus&Martinus)

Nehoda

Martinus

Ráno jsem se vzbudil a Vaness ležela vedle mě. "Konečně jsem šťastný" řekl jsem a koukla na ní, jak pomalu oddechuje. Ležel jsem tam asi pět minut a ona se pak vzbudila. Otočila se na mě čelem a políbila mě. "Dobré ráno, jak dlouho na mě koukáš?" zeptala se. "No asi pět minut, nějak tak" řekl jsem a zasmál se a on taky. Tak jsem s e vyhrabali z postele a šli se nasnídat, no naobědvat. Bylo totiž poledne.

"Ahoj" pozdravil jsem bráchu, který seděl a koukal se na fotbal. "Ahoj, nějaký veselý ne" řekla a zasmál se. "Mám být proč" řekl jsem a sednul si vedle něj. "Tak co? Jak se povedli lívance?" zeptal se se smíchem. " Jo jak jsme dělali ve dvě nebo v kolik, no pak když jsi odešle, tak jsme šli spát" řekl jsem mu. "Aha" řekl a koukal dál na fotbal. "Kdo vyhrává" zeptal jsem se po chvíli.

"Chelsea" řekl. "No konečně" řekl jsem. Tak jsem se usadil a koukal se s bráchou. "Kde máš Laylu?" zeptal jsem se. "No jela na nákup" řekl. "Ale vždyť je venku hrozne, ještě se vybourá" řekl jsem mu.

Layla

Ráno jsem vstala brzo, a napsala Marcusovi že jedu na nákup. Tak jsem vyrazila, veku bylo ale hrozně. Pršelo a byla mlha. "Doufám že to přežiju" řekla jsem se smíchem. Tak jsem vyrazila, jela jsem pomalu a stírala vodu z předního skla stěrači.

Potom si pamatuju je náraz a roztříštění skla. 

Vaness

Byla jsem ještě v koupelně když mi zazvonil mobil. "Ano?" zeptala jsem se. "Jste Vaness Knock?" zeptal se hlas. "Ano jsem, co se stalo?" zeptala jsem se. "Vaše sestra měla nehodu, nevypadá to sní dobře, narazila do stromu" řekl hlas. "Cože? Kde je?" zeptala jsem se. "V nemocnici Almou" řekl a já hned věděla kde to je. Tak jsem to položila a běžela dolu, kluci na mě jen divně koukli.  "Co se stalo?" zeptal se Marcus. "Layla měla nehodu, nevypadá to sní dobře" řekl jsem  a on vyletěl a taky se oblíkal. Martinus i když nerad, šel taky.

Jeli jsem taxíkem a hned jsme běželi k recepci. "Co si přejete?" zeptala se paní. "Jsem Vanes Knock, je tu moje sestra" řekla jsem a on se podívala do papíru.  "Ano, právě jí operují. Posaďte se" řekla a my si sedli. Čekali jsem skoro věčnost, a pak konečně přišel doktor. Vypadal smutně. "Tak co?" zeptala jsem se. "Je mi líto, ale zranění byla příliš velká. Upřímnou soustrast" řekl a odešel.

"ONA JE MRTVÉ"" řekla jsem a začala brečet Martinusovi na rameno. Po chvíli ho obejmul i Marcus a taky brečel. "Byla to moje sestra a dvojče a jeho holka" řekla jsem. Tak jsem jeli domu, Marcus byl zamlkly a já hned zmizela v pokoji. 

Marcus

Ona je mrtvá, mrtvá. Já se stím nemůžu vyrovnat. Tak když jsem přišli domu jsem si sednul na gauč a koukal do blba. "Marcusi?" zamával mi před obličejem Martinus. "No?" zeptal jsem se. "brácha to bude v pohodě" řekla mi a obejmul mě, to jsem potřeboval. Toho Martinuse. "díky brácha, to jsem potřeboval. Jsem rád že jsi to zase ty" řekl jsem mu a zase ho obejmul.

Potom jsem asi usnul, Martinus mě asi přenesl. Protože když jsem se probudil tak jsem byl v pokoji.