Vanessa
Ráno jsem se vzbudila a rozhlédla se po pokoji. "Kde to jsem?" řekl jsem si a vstala z postele. Vzala jsem si mobil a odemkla ho, kouknula jsem se na tapetu. Měla jsem tam Marcuse a Martinuse, oni jsou úžasný. Tak jsem se kouknula kolik je, bylo deset hodin. Vstala jsem z postele a šla se kouknout ven z pokoje. Šla jsem potichu dolu, a tam se zastavila. ON TAM SEDĚL MARCUS!!. Tak jsem tam jen tak stála a koukala. "Šípková Růženka se probudila" řekl někdo za mnou, tak jsem se otočila a tam stál Martinus. To jsem v domě těch dvou? "Stalo se něco?" zeptal se. "T-ty jsi Martinus" vykoktala jsem. "No jo, poznali jsme se včera vzpomínáš?" zeptal se.
"Jo promin, já zapomněla, mám pár otázek" řekl jsem a on kývnul ať si jdu sednout. "Ahoj brácha" pozdravil ho Martinus. Ten jen kývl a jedl dál. "Ahoj" řekla jsem a posadila se. "No tak se ptej" řekl. "Tak jo, proč jste přestali zpívat? Tebe jsem viděla v televizi že zpíváš v Londýně. To jste se pohádali?" zasypala jsem ho otázkami.
"Takže, nezpívali jsme protože jsem odjel a on asi nechtěl zpívat sám, že jo Marcusi" řekl, "No a ano byl jsem v Londýně, tam jsem se přestěhoval, když jsme se pohádali" řekl jen. "To jsi vážně včera nevěděla že jsem Martinus Gunnarsen?" zeptal se. "No nevěděla, pak když jsem se podívala na fotku, Martinusú je dost teda myslím" řekl jsem mu a on se usmál.
"Takže ty jsi Vanessa Knock?" zeptal se. "Už to tak bude" řekl jsem a pokrčila rameny.
"Za chvilku se tu staví Layla" řekl Marcus. "Super" řekla jsem. "Co je?" zeptal se Marcus. "No nic" řekl jsem. "Aha" řekl jen. "Jen že ona mi vždy přebrala kluka. Moje dvojče, prý je hezčí" řekl jsem. "Takže vy jste dvojčata? Tak to jsme na tom stejně. On mi taky vždy přebral holku" řekl Martinus a ukázal na Marcuse.
"Hej, to nebylo naschvál" řekl na obranu Marcus. "To říkej někomu, kdo ti uvěří" řekl Martinus a odešel. "Sním to je těžký" řekl Marcus. "Njn ono to asi bolí, když mu vlastní bratr přebere holku" řekla jsem. "Hele jdu za ním" řekl jsem mu a on jen kývl.
Tak jsem teda šla hledat Martinus, našla jsem ho v pokoji na parapetu jak kouří. "Ty kouříš?" zeptala jsem se. "No vidíš" řekl a koukal dál z okna. "Hele já vím že tě to štve ale on za nic nemůže" řekl jsem mu. "Ale muže, za všechno muže on" řekl a rozhodil rukama. "Já vím jak se cítíš, ale obvinovat bratra? Taky jsem to dělala, obviňovala ze všeho sestru ale pak mi došlo že je to zbytečné, tak jsem jí odpustil a nechala to plavat" řekl jsem. "Hm..." řekl jen.
"Hele já jdu domu" řekl jsem mu a šla.
...........
Když jsem vyšla před dům tak koho jsem to neviděla, mojí sestřičku. "Jééééé Vanesso, ty jsi už dorazila" řekl a běžela ke mě, pak mě obejmula. "Hele nech mě na pokoji" řekl jsem a odstrčila ji. "Co se stalo?" zeptala se "Ale nic, sranda musí být ne?" řekl jsem a obejmula jí.
ČTEŠ
Unrequited Love (Marcus&Martinus)
FanfictionCo bolí víc než neopětovaná láska? Snad nic. Martinus to zná, potká dívku ale ta ho nechce kvůli jeho bratrovi. Potom zjistí ze ta dívka má dvojče a tu trápilo to stejné. Vždy když někoho potkala, tak mu ho její sestra přebrala. Ale ona svojí sestř...