Unrequited Love (Marcus&Martinus)

Jizvy

Marcus

"Jeden život, jedna chvíla. Jeden řez a jedna žila." říkal jsem si a seděl v koupelně s žiletkou v ruce. Mám to udělat? Pomyslel jsem si. "Jsi tak slabý, ani by jsi to nedokázal" říkalo mi moje svědomí. "Ale dokázal!" řekl jsem a udělal jeden tah. "No vidíš, není to uklidňující? Ta tekoucí krev?" říkalo zase. "Jo je" řekl jsem.

"Marcusi?" slyšel jsem bratrův hlas. Tak jsem žiletku rychle uklidil a dal si ruku pod vodu. "Marcusi?" zavolal zase. "No?" zeptal jsem se. "Kde jsi?" zeptal se. "Na záchodě, hned jsem tam" řekl jsem a zavázal si ruku. Potom jsem vyšel z koupelny a šel dolu. "No?" zeptal jsem se bratra. "Všechno v pohodě?" zeptal se. "Jo jasně" řekl jsem a on šel ke mě, kouknul se mi na ruku a vzal ji. Já se vytrhl a syknul jsem. "Co to máš?" zeptal se a vyhrnul mi rukáv. "Marcusi to nemyslíš vážně" řekl a zamračil se.

"Promin" řekl jsem mu. On si jen povzdychl. "Tohle nesmíš dělat, nechci o tebe přijít" řekl mi a obejmul mě. "Já o tebe taky ne" řekl jsem mu. "Jak je na tom Vaness?" zeptal jsem se.

"No teď spí, ale jinak hrozně. Přišla o dvojče a sestru co by jsi čekal" řekl mi. "Aha" řekl jsem mu a šel se napít vody, nebo džusu.

Vaness

Probudila jsem se a zase se rozbrečela. "Proč ona?" zeptala jsem se. "Klid Vaness" řekl mi Martinus, nevím kde se tu vzal. Je někdy jako duch. Tak jsem ho obejmula a rozbrečela se naplno. "To bude dobrý" řekl mi a hladil mě po zádech. "Snad máš pravdu" řekl jsem mu potichu a nechala se ukolíbat ke spánku. Potom jsem cítila že si ke mě někdo lehnul, asi Martinus. Určitě on.

Martinus

Marcus odešel a tak jsem šel za Vaness. Zase brečela, tak jsem šel za ní a obejmul jí zezadu. Hladil ji po zádech a říkal jí že to bude v pořádku, jen ať se uklidní. Pak mi usnula v náručí, tak jsem jí položil do postele a přikryl. Lehnul jsem si vedle ní a usnul, byly teprve dvě ale co.

Marcus

Když jsem přišel zpátky, Martinus tu nebyl. Tak jsem se šel kouknou nahoru, nejdřív k němu a pak k Vaness. Ano byl u ní a spal. Jaký on má štěstí, pomyslel jsem si. Tak jsem potichu zavřel a šel do pokoje. Lehnul jsi si na postel a koukal do stropu.

"Snažím se utéct před všemi těmi vzpomínkami, ale dohánějí mě rychleji a rychleji a já už nemůžu." říkal jsem si do vzduchu. Ty citáty mam z internetu. Zvednul jsem se a vzal kytaru, potom jsem si sednul s kytarkou zase na postel. A začal zpívat a hrát.

'' I can sense the chemistry
When you're standing close to me
I feel like a ship that's lost at sea.

I can sense the chemistry
When you're standing close to me
I feel like a ship that's lost at sea.

Sedím v pokoji v ruce držím tvojí fotku
dívám se na ní a dohání mě pocit smutku.
Zůstal mi prázdny pokoj tys odešla pryč
v hlavě mám slova který bych ti chtěl tak říct.

Naše cesty se rozešli v tom samém momentě,
furt ale nemůžu uhasit jiskru co je ve mně,
která patří jen tobě a nikomu jinému,
i kdybych chtěl nikdy na tebe nezapomenu.'' nadechl jsem se zpíval dal.

'' Chtěl bych tě obejmout bohužel už je pozdě,
je pozdě litovat teď mi zbyla prázdna postel,
na které jsme leželi spolu a všechno bylo fajn
smála si se a držela mou ruku.

Bez tebe mám pocit, že už to nejsem já,
kde jsou ty časy, kdy jsme bývaly jen my dva
když jsme si plánovali společnou budoucnost
je to pryč zapálili jsme vlastní most..

I can sense the chemistry
When you're standing close to me
I feel like a ship that's lost at sea.

I can sense the chemistry
When you're standing close to me
I feel like a ship that's lost at sea.

Každá chvíle bez tebe se mi zda nekonečná
až teď mi dochází jak si byla výjmečná.
chtěl bych ti napsat ale nemůžu se odhodlat
na jednu stranu chci a na druhou mám strach.

Vidím tvojí tvář, vždycky když zavřu oči, byla si anděl, co do mého života vkročil, s tebou jsem byl šťastný a bez tebe nejsem, tohle snad není pravda, pro mě je to zlej sen.

I can sense the chemistry
When you're standing close to me
I feel like a ship that's lost at sea.

I can sense the chemistry
When you're standing close to me
I feel like a ship that's lost at sea.''

Dozpíval jsem a všimnul jsem si Tinuse ve dveřích. A brečel. "A-ahoj" řekl jsem mu a tak brečel. "Macu pojď sem" řekl a šel me obejmout, tak jsem se naplno rozbrečel. "To bude dobrý" řekl a odešel, já po chvilce usnul na posteli.