Unrequited Love (Marcus&Martinus)

Seznámení

Martinus

Zabouchnul jsem dveře a naštvaně odešel. "Já jsem si to myslel, určitě byl tu noc u ní" řekl jsem a kopnul do kamene. "Můj vlastní bratr se zahazuje s takovou krávou" řekl jsem a sednul si na nejbližší lavičku, co byla v dohledu. Dal jsem si obličej do dlaní a poslouchal to ticho, které ale po chvilce nehradily kroky.

"Martinusi?" zeptal se opatrně Marcus. "Co chceš?" zeptal jsem se podrážděně. "No vysvětlit ti to" řekl a sednul si vede mě. "A co mi chceš vysvětlit? Že spíš s holkou co se mi líbila a můj bratr mi ji zase přebral?" řekl jsem mu. "No ne, jen je mi to líto, měl jsem ti to říct" řekl a koukal na mě. "Ale neřekl jsi mi to. Víš co jsme si slíbily když jsme byly malí?" zeptal jsem se ho. "Co?" zeptal se. "Že si budeme všechno říkat, že se nikdy neopustíme že budeme navždy spolu, bratr s bratrem. Ale jak vidím tak ty jsi místo mě vybral Laylu" řekl jsem a vstával.

"Martinus počkej" řekl a chytnul mě za rameno. "Co?" zeptal jsem se. "Ty jsi byl vždy na prvním místě,  pořád jsi i když si to nemyslíš" řekl mi a odešel. Já tam jen stál a koukal se jak odchází.

Tak jsem se otočil a šel jsme směr park, šel jsem a nedával pozor na cestu a tak jsem do někoho narazil. Ten někdo spadnul na zem, protože jsem slyšel ránu. "Omlouvám se vám" řekl jsem a kouknul se na osobu, byla to holka. "To je v pořádku" řekla a vstala. "Já jsem Martinus" pozdravil jsem jí. "Já jsem Vanessa" řekla a usmála se na mě.

"Hle pojď, zvu tě na kafe jako omluvu" řekl jsem. "Tak jo" řekla a šla za mnou. Tak jsme šli do nejbližší kavárny a tam si dli laté.

..........................

"Počkat takže ty jsi sestra Laily?" zeptal jsem se. "No už ti to říkám po pátý" zasmála se. Tak jsem  se zvednul a odcházel. "Kam jdeš? Řekla jsem snad něco?" zeptala se. "Ne ale tvoje sestra mi zlomila srdce" řekl jsem a odešel z kavárny. Sednul si na lavičku a koukal do mobilu, po chvilce si někdo přisedl. "To jsem nevěděla" řekla Vanessa. "To je v pohodě" řekl jsem jí. 

"Hele já už busu muset jít, tak ahoj" řekla a zvedala se. "Počkej" chytnul jsem jí za zápěstí. "Nechceš přespat u nás?" zeptal jsem se jí. "No nevim" řekla. "Prosím" řekl jsem a udělal psí oči. "Tak jo" řekla  a tak jsme šli k nám. Po cestě jsme si povídali co máme rádi, jako jídlo a tak a až jsme byl u domu. "Páni to je ale velký dům" řekl a šla dál. "Njn super kariéra" řekl jsem. "A co děláš?" zeptala se. "No to není teď podstatný" řekl jsem a šel otevřít dveře.

"Brácha jsem doma" zahulákal jsem na dům, v ten moment jsme slyšel dupot a pak se tu vynořil Marcus. "Ahoj" řekla Vanessa a pak  se na nás kouknul a vytřeštila oči. "Co je?" zeptal jsem se. "Vy jste úplně stejný" řekla. "Njn jsme dvojčata" řekl Marcus a vzal mě kolem ramen. 

"Kdo to je brácha?" zeptal se Marcus. "To je Vanessa, sestra od Laily" řekl jsem "Aha" řekl jen a pak někam zmizel. "Hele já jdu asi spát, teda jestli mi ukážeš pokoj" řekla Vanessa a zasmála se. "Pojď, já půjdu taky spát" řekl jsem a vedl jí do pokoje. Tak jsem jí ukázal pokoje a ona si do něj zalezla  a já pak šel spát.