Unrequited Love (Marcus&Martinus)

Probuzení a paměť

Marcus

Seděl jsem na křesle a koukal na Martinuse, by tu i táta ale pak hned odešel, řekl že má prý práci. Tak jsem tam seděl a koukal na něj, na posteli u něho seděla Vanessa a Layla si potřebovala něco zařídit. "Hele Marcusi?" zeptala se mě Vanessa. "No?" zeptal jsem se. "Kdy myslíš že se probudí? Probudí se vůbec?" zeptala se mě. "Nevim kdy se probudí a doufám že jo" řekl jsem jí a koukal dál na Martinuse. "Hele jdu si pro kafr, chceš taky?" zeptal jsem se Vanessy. "Ne díky" řekla, tak jsem odešel. Byl jsem pryč ani ne tři minuty a slyšel jsem Marcusi! Marcusi!. Tak jsem šel za hlasem a ten mě dovedl zpátky do pokoje. Martinus ležel na posteli a měl otevřené oči. 

"Martinusi?" zeptal jsem se pomalu. On na mě jen otočil hlavu. Tak jsem šel k němu a sednul si na židli, co jsem si přisunul.  "Ahoj" pozdravil jsem ho. On se na mě podíval pohledem jako co? "Jak ti je?" zeptal jsem se. "Eeee jen se zeptám, jak se jmenuješ?" zeptal se. "Děláš si srandu že jo, my jsme sourozenci"  řekl jsem mu. "Aha, a jak se jmenuješ?" zeptal se znovu. "No já jsme Marcus" řekl jsem mu. 

"Dobře a kde to jsme a kdo je tohle?" zeptal se  a ukázal na Vanessu. "Ty si vážně nic nepamatuješ?" zeptal jsme se. "No ne" řekl jen. Tak jsem se zvednul a šel pro doktora.

...................

"On si nic nepamatuje, vůbec nic" řekl jsem mu, když byl u Martinusovi postele. "Bohužel má ztrátu paměti" řekl doktor. " A je to napořád?" zeptal jsem se. "No nevim to jistě, paměť se mu může časem vrátit sama" řekl. "Dobře a kdy ho propustíte?" zeptal jsem se. "No asi za tři nebo za čtyři dny" řekl a pak odešel.

...............

"Martinusi tohle je Layla" řekl jsem mu a kázal na Laylu. Ona přišla asi  hodinu potom co se probudil. "Ahoj" pozdravil ji. "A tohle je Vaness" řekl jsem a ukázal na Vanessu co seděla na křesle. "Ahoj" řekla mu taky. "Oni dvě jsou dvojčata jako my" řekl jsem mu a on se na mě podíval.  "My jsme dvojčata?" zeptal se. "No jo jsme" řekl jsem mu a pokrčil rameny.

"A co máma a táta?" zeptal se. "No táta musel něco zařídit a no máma je mrtvá, umřela asi před měsícem" řekl jsem mu. A on jen pokýval hlavou na souhlas. 

Martinus

Probudil jsem se a všude bylo bílo. "To jsem v nebi?"  Pomysle jsem si. Ale nejednou jsem slyšel hlas, někoho volal. Tak jsem pomalu otevřel oči a viděl jsem strop. Vím že se jmenuju Martinus, nic víc. Někdo na mě pomluvil, tak jsem tam otočil hlavu. Stál tam kluk, okolo 14ti let a koukal na mě. Sednul si ke mě a zeptal se jak mi je. "Bože kdo to je?" Pomyslel jsem si. Tak jsem se radši zeptal na jméno, on si dělal srandu že to jen hraju.

"Bože proč bych to asi hrál?"  Řekl jsem si. Řekl mi že se jmenuje Marcus a že jsme sourozenci. Pak jsem uviděl jednu holku, kdo to je zeptal jsem se.  Místo aby mi řekl jméno tak se mě ještě jednou zeptal, jestli si něco nepamatuju. Pak tu byl doktor a pak nějaký dvě holky ,zjistil jsem že ten kluk je moje dvojče. A ty holky jsou taky dvojčata.